Boca abajo!

PortAventura! Obří zábavní park s atrakcemi, představeními, aquaparkem, hotely a hromadou dalších věcí -  tak tam jsme v sobotu brzo ráno vyrazili.


(To brzo berte s rezervou. Prostě jsme v osm posnídali a před devátou vyjeli.) Dálnice, nuda a v 10 jsme parkovali na obřím, přesto skoro prázdném parkovišti. Přesně včas, jelikož v 10, se celá tahle mašinérie otevírá.

Vystáli jsme ne příliš dlouho frontu a zakoupili vstupenky. Ty jsou mimochodem vyvážené snad zlatem. Jednodenní pro dospělého (11-59 let) = 45 éček. Naštěstí jsme měli nějaké obaly od bonbónů se slevama nebo co, takže jsme platili jenom dva dospělé a jedno dítě. S hromadou dalších lidí jsme se vřítili dovnitř a já stihla udělat pár prvních fotek a taky sebrat mapu.

Tu mapu si pořádně prohlédněte, ať pak víte, o čem mluvím.

Byla jsem celkem v šoku ze všeho kolem, takže mi ani nevadilo, když jsme proběhli půlkou Mediterráne a na kráně dobovém nástupišti naskočili do vláčku, který nás převezl skrz Polynesii až do Sezamovy země.

Zboží na nástupišti

Otevřené vagónky

Pár zavazadel

Projížděli jsme kolem mnoha úžasných relikvií z Polynésie, Merlinužel byla i naše pomalost moc rychlá na to, abych pořídila kvalitní fotky.

Tohle bylo to jediné, co jsem ze Sezamovy země za celý den viděla. Vždy jsme jen prošlo kolem. Bylo to místo spíš pro menší děti. My měli jiný cíl. Stále ve spěchu jsme proběhli Čínou a zastavili se až ve frontě na první atrakci -  Dragon Khan. Když jsem během 20 minutového čekání viděla, co všechno to dělá, začala jsem mít mírné obavy, ale bylo blbé z toho vycouvat, tak jsem se tvářila statečně a nasedla.

Kousek Číny

Červená dráha patří Drakovi

Fronta před námi

Byla to moje první atrakce tohoto druhu, takže jsem moc nevěděla, co čekat. Proto byl první zážitek tak silný, že nevím, jak ho popsat. Merlinudík nebo Merlinužel se nám poštěstilo sedět hned v první řadě, takže jsme veškerou hrůzu měli z první ruky. Když vám před očima zmizí koleje a vy během té setiny vteřiny zaregistrujete, že teď asi přijde ten pád a pak už letíte do nikam, vmáčknutí tou rychlostí do sedadla a zároveň s pocitem, že už už musíte vypadnout...to se prostě popsat nedá. Snad jen, že nakonci jsem měla rozcuchané vlasy a moje nohy byly značně nejisté, když jsme přecházeli k vedlejší atrakci - Shambhale. Tahle byla nová, takže ani rodinky, která sem snad jezdí každý rok, nevěděla co očekávat. Ze země vypadaly dlouhé bílé koleje mírněji a klidněji než ty Drakovy, takže se na ni odvážila i Carme, které se předtím moc nechtělo. Echm.. jak to... nebylo to ani pomalejší, ani mírnější. Popravdě to bylo mnohem rychlejší a mnohem horší. Bylo to boží!

Přes čínské nádvoříčko a velkou čínskou zeď jsme přešli do Mexika. A rovnou na El Diablo - Tren de la Mina. Už podle vzhledu se mi to líbilo. Fakt jsem věřila, že tam každou chvíli naklušou horníci a začnou kutat uhlí. Tahle dráha byla trochu pomalejší a bez zběsilých vývrtek, přesto byla stejně úžasná. Kodrcalo to, zrychlovalo, zpomalovalo...Uááá!

Ještě pohled z vláčku na bílé koleje Shambhaly.

Buddha sedící u vchodu

Čínské nádvoříčko..

....se stylovou fontánou.

Ohlédnutí z VČZ.

Koleje na dřevených konstrukcích? To jako vážně?

I tentokrát se nám povedlo ukořistit první vagón. Holky dopředu, já za ně a bylo to boží.

Nějak jsme z toho poběhávání a čekání ve frontách (které se pohybovalo tak kolem 30-40 minut. Jestli se vám to zdá moc, tak si uvědomte, že tam pořád bylo strašně málo lidí. Normálně se prý čeká i dvě hodiny.) dostali hlad, takže jsme zamířili do mexické restaurace La Hacienda na oběd. Krásné prostředí, milá obsluha, výborné mexické jídlo.

Abychom to po obědě moc nepřeháněli, zašli jsme si na Serpiente Emplumada a zatímco já s Carmen jsme hledaly El Secreto de los Mayos, Javi s holkama se vyřádili na Yucatanovi. Jelikož se nám ho najít povedlo, rohodli jsme se to vyzkoušet (taky novinka). Ve frontě nám rozdali hnusné plastové rukavice, bez kterých se dovnitř nesmělo. Pochopili jsme až po vstupu. Jednalo se o obří zrcadlové bludiště. Všechno vypadalo stejně a zrcadlo nešlo rozeznat od chodby. Proto ty rukavice. Museli jste všude nejdřív sahat rukama nebo jste si mohli rozbít čumák. Vešli jsme v pěti, brzo jsem ale zůstala sama s holkama. Po chvíli jsme ztratili i Neus a Carme začala vyšilovat. Dokonce odmítla jít do jedné temné chodby, protože tam prý jsou strašidla. No co jsem s ní měla dělat. Nakonec vešla dovnitř další várka lidí, tak jsme šli proti nim a dorazili ke vstupu! (nebyl to východ) Chtěla jsem jít zpátky a zkusit to znova, ale Carme byla v panickém strachu ze ztracení se, tak nám nakonec odemkli vstupní turniket a my se potkaly se zbytkem rodiny. A hádejte co! Východ byl za tou tmavou chodbou, samozřejmě...A protože jsme rozhodli, že naše obědy jsou dostatečně zabydlené v žaludcích, rozhodli jsme si vystát frontu na nejvyšší atrakci - Hurakan Condor.

Serpiente Emplumada

Yucatan

Přestože to vypadá dětsky a pomalu, odstředivá síla je tam asi fakt silná :D

Impozantní Hurakan Condor

Schválně, hádejte, co to dělá. Vyveze vás to až nahoru, do výšky 100 metrů a pak pustí. Padáte šílenou rychlostí přímo dolů! No, všichni jsme to přežili a bylo to snažší než třeba Dragon Khan nebo Shambhala.

Začalo se celkem oteplovat, tak jsme se rozhodli zamířit na Far West a užít si trochu vodních atrakcí. První z nich byl Silver River Flume. Je to vlastně jízda ve vykotlaných kmenech divokou řekou. Nechápala jsem, proč se na to lidé balí to pláštěnek do té doby, než mě posadili úplně dopředu a já se celý vykoupala. Trochu vzrušení do nočního neklidu, saláti!

Prostě pohodová plavba..

Jako na správné pile, ani tady nechybí obří flák stromu se zaznamenanými letopočty.

A když už jsme byli mokří (ostatní to taky trochu schytali), rozhodli jsme se pokračovat ve vodní jízdě a přesunuli se na Grand Canyon Rapids. Bylo to trošku obdobné a taky úplně jiné. Nasedli jsme do kulatých člunů a pustili se divokou vodou. Tady ovšem stříkala voda i shora. Nejen z automatických pistolí, ale i od škodolibých diváků, kteří obětovali dvě eura, aby nás mohli smáčet. Tentokrát to byla Carme, kdo to odnesl. Plnou parou napařila do vodopádu, takže její tričko jsme pak vyždímali.

Naše kroky pokračovaly do Polynésie, kde jsme se rozhodli navštívit Sea Odyssey 4D. Holky o tom básnily, tak jsem očekávala Merlinvíco, ale bylo to jen spousta čekání skoro pro nic. Kulisy i atmoška jako super, ale ten film s 3D brýlema a pohupováním křesel byl o ničem. Ale bylo to prý nové a to minulé bylo mnohem lepší. Tak nevím...Ještě jsme si "užili" jízdu na Kontiki a pak sprintovali zpět do Číny.

Vodopád u vchodu do Sea Odyssey

Zázračná ponorka, ve které jsme se ve filmu měli nacházet

Kontiki - prostě taková ta nechutně se houpající loď

Chtěli jsme stihnout vystoupení Bubblebou, a přestože jsme dorazili minutu před začátkem, už nás dovnitř nepustili, jelikož bylo narváno. Rozhodli jsme se tedy navštívit další atrakce. S Neus jsme si vybraly  Cobra Imperial a Carme s Carmen se točily v Tea Cups. Javi na ná obětavě čekal na lavičce. A pak jsme zase běželi přes celý park až na Far West, kde jsme tak tak stihli vystoupení Bang Bang West. Bylo to fajné. Zvukové efekty, herecké výkony, úžasně poslušní koně. Jediné, co mi kazilo dojem, byl neustále se objevující nějaký chlap v kostýmu disneyovského ptáka, který mi nezapadal do celkového scénáře a pak taky jedna pasáž, během které začali všichni zpívat a tančit Gangam style. 

Cobra Imperial

Nezdá se to, ale přestože jsem se tam snažila s odstředivou silou bojovat, skončilo to jen trapnou remízou.

Tea cups. Taky se vám vybaví film Holky z lepší společnosti?

A už jsme ve westernu

Koně hráli úžasně. Jejich mrtvoly byly přesvědčivé.

Záběr na ulici z Far West

Dalším bodem byla Stampida. Carme to pořád vyslovovala s E na začátku - estampida. Nevím proč a nepodařilo se mi jí to vymluvit. Každopádně se mi to líbilo. Nejdřív jsme si museli vybrat barvu vozíku, ve kterém pojedem, což se neobešlo bez hádky. Nakonec vyhrála modrá, tak jsme si užili rychlou a střemhlavou jízdu v něm. Na mé přání jsme pak prošli přes Čínu až do Polynésie, kde se konalo vystoupení Aloha Tahití. Holky s Javim se ještě stavili na Dragon-Khan a připojili se až v půlce. Nechápu, jak to těma zadkama dělají :D

Pak přišla část, kdy si zavolali nejdřív holky a pak kluky dopředu a učili je tančit. Holčičky byly roztomilé, ale u kluků (či spíše chlapů) jsem se nehorázně smála a chlamu se i teď, když to video vidím...

Zase dřevěné konstrukce..

Rozcestník a místo mnoha sporů a hádek

Kousek Far West

Zase Zeď

Vstup do Polynésie

A už jsou tady

V Polynésii byla ještě jedna atrakce, kterou jsme nevyzkoušeli a která je prý úžasná. Jmenuje se Tutuki Splash a je zase vodního druhu. Všichni jsme na ni chtěli jít a ani nám nedošlo, že už se stmíná a není takové teplo, takže naše oblečení moc rychle neuschne. Právě diky tomu, jsem si uhnala menší vyrážku. Ale to se spraví...

Měli jsme hlad a byla nám zima (do sušáků oblečení jsme se přes obří nával nedostali), tak jsme vyrazili zpátky na Far West, konkrétněji do Saloonu na véču a večerní vystoupení El Saloon de Roxy. Tak dobře jsem se dlouho nepobavila. Sice to bylo převážně španělsky, ale rozuměla jsem většině a nasmála se fest. Herci boží, scénář úžasný. Pracovali s prostorem, tanečnice byly snad všude, slepice byla vysvičená a k tomu jsem si dala dobrý hotdog a hranolky. Sice jsem neuschla ale můj život byl o pár let prodloužen.

Bylo to velké, ale nebyl čas na fotky místností.

Roxy - Mamá hot - ne slepice

Jo nebo John? Jeden z bratrů.

Jedna z tanečnic na baru hned vedle nás.

"Voy a decir lo en inglés. Somos internacional...

Y este inglés de dónde es?

De McDonald."

Tady se mi vybil mobil, takže fotky skončily. Pár jich mám ještě u Carmen, ale chvíli potrvá, než to z ní vytáhnu a na to čekat nechceme, že?

Potom jsem chtěla vidět Templo del Fuego v Mexiku, tak jsme tam zašli a udělali jsme dobře, přestože se Javi trochu cukal. Podle mě, to bylo nejlepší z celého dne. Mohlo to být delší, to je fakt, ale to je taky jediné piko mínus. Myslím si, že tohle si zaslouží trochu obšírnější popis. Klidně to můžete přeskočit, jestli chcete.

Nejdřív jsme čekali v místnosti z obřích kamenných kvádrů. Celé se to odehrávalo v jakési Aztécké zřícenině, lampy byly prastaré a jejich světlo občas zhasínalo. Pak jsme se přesunuli do vstupní komory. Pravděpodobně si napoprvé všichni spletli krásně umělý strop s pravým nočním nebem a pak už nás vyděsil dobrodruh ve stylu Indiana Jones, který vyskočil zpoza kostlivce, tyčícího se nad námi. Chvíli luštil hieroglyfy na zdi a nakonec slavnostně prohlásil, že klíčem k pokladu je kámen. Super informace, když jste v kamenné místnosti. Naštěstí to byl obří pohyblivý kruh před námi. Nejdřív otočil tím malým uprostřed - zhasla světla a z podlahy na nás vyfoukl ledový kouř. Všichni jsme nadskočili. Když se rozsvítilo, Indiana se kroutil v rohu a modlil se. Pak pohnul vnějším kruhem. Zase ten průvan, zvuk padajícího kamení, tma, červené oči netopýrů všude kolem a na falešném nebi probleskla děsivá tvář ďábla! Que susto! Až otočení prostředním kamenem nám otevřelo dveře do další místnosti, do které jsme taky společně vešli. 

Rozestavěli jsme se do dvou řad na dvě plošiny, zatímco Indiana skákal po kamenných kvádrech přes temnou vodu k obří hlavě vepředu. Chvíli tam šaškoval a naparoval se, že objevil poklad, který byl v tlamě té hlavy, jenže pak zjistil, že přístupové kameny se potopily. A když si odložil klobouk na jeden ze zubů, začaly se dít věci. Praskalo schodiště, začala hořet voda, plameny šlehaly i ze stropu. Z vody se vymrštili kostlivci a ze chřtánu té kamenné sochy se vyvalil obří oheň, který mi skoro usušil kraťasy. Bylo nám fakt vedro a další leknutí přišlo, když se pod náma propadla podlaha. Naštěstí jenom o pár centimetrů, přesto to bylo o mrtvici. Teprve až začaly plameny pohasínat, otevřely se dveře a vypustily nás zpět do nočního Mexika. No bylo to úžasné...(Nemůžu si odpustit a přidávám fotky z oficiálních stránek PA)

Už se blížilo 23.15. To měla začít FiestaAventura - velká noční show v Mediterráneu. Zamířili jsme tam (stavili jsme se ještě jednou na El Diablo a v noci to byl úplně jiný zážitek), ale v Číne se Javi s holkama rozhodli, že chtějí ještě na Dragon-Khan. Sice byl bez fronty, ale používali jenom jeden vozík místo tří, které se střídaly během plné návštěvnosti, takže se jim jedna jízda protáhla na 20 minut, díky kterým jsme přišli o začátek show i o místa, ze kterých bychom alespoň něco viděli. Byla jse z toho nasraná, zklamaná a smutná. Chytli jsme alespoň konec a bylo to monumentální. Sice jsem celou dobu stála na špičkách, abych viděla přes velkého chlapa přede mnou ale i tak. Ohňostroj, osvětlená fontána, oheň,drak...bylo toho hodně.

A potom jsme se konečně vrátili k autu a jeli domů. Asi jsem trochu usla, protože hodinuapůlová cesta uběhla překvapivě rychle. Ale do postele jsem stejně padla úplně vyčerpaná.