Přiznejme si hned na začátku, že přestože bylo studium hlavním důvodem tohoto dobrodružství, nebylo důvodem jediným. V těsném závěsu se drží má touha cestovat a vidět nová místa. Severské země mě vždycky lákaly svou divokou přírodou, nezvyklou architekturou a hlavně polární září. Auroa borealis je jedním z mých největších snů a když už budu ve Finsku, tak ji přece musím vidět!
Jojo, kéž by to bylo tak snadné. Největším problémem se ukázaly být peníze. Několik studentských organizací pořádá výlety na sever, do Laponska. Nabízí zábavu, krásnou přírodu a studentskou cenu. Haha. 345 € za 6 dní, z čehož dva dny jsou cesta, není započítáno jídlo ani ty úžasné aktivity, které propagují (hlazení sobů, jízda na skútru, výlet na sněžnicích, atd.). Po rozpravě s nově poznanýma spolužačkama jsme se shodly na tom, že je to drahé a v nevhodné termíny. Takže si vytvoříme společně, na míru ušitý, výlet.
A čas plynul. Ukázalo se, že jejich představa lepšího výletu zahrnuje dalších 200 €. Rozhodila jsem tedy sítě do širokého internetového pléna všech mladých lidí v Helsinkách. Že chci jet do Laponska, vidět polární záři, podniknout túru na sněžnicích a přespávat zadarmo v chatkách v lese - všechno hezky low cost. Světe div se, nikdo neměl zájem. Ozval se jen Hakeem a Pierre. Kluci mě nechali všechno naplánovat a pak Pierre řekl, že v původně naplánovaný termín má dvě přednášky. Zřejmě by byl velký problém je vynechat. No, každopádně pro dva už se daný plán nevyplatil. A to původně šlo o 215 € na 10 dní.
Ještě chvíli jsem lovila lidi a sháněla dobrodruhy. Marně. Tak skončil můj výlet za polární září.
Pokusím se tedy podniknout pár menších výletů do okolí. Neuvidím sice Santovu vesničku, nepřekročím polární kruh, nepůjčím si sněžnice, nebudu se snažit rozdělat oheň v ztracené boudě uprostřed ničeho, nebudu po nocích vyhlížet polární záři, ale obhlídnu staré domečky a čokoládovnu. Třeba příště.
Žádné komentáře:
Okomentovat