Po delší době jsem tedy dokopána k tomu, zase se ozvat. Je fakt, že v poslední době jsem v jednom kole. Pololetí na krku, uzavírání známek, dopisování testů. Během minulého týdne jsem trčela ve škole od 7 do 17. Nekecám. Naštěstí už zítra je porada a snad to nebude nijak hrozné. Přiznám se, že jsem doufala, že tento týden bude oddechový. Alespoň krapet. Ale to bych nesměla být na našem gymplu. Další písemky, další zkoušení. Známky do druhého pololetí. Super.
Víkendy jsem už úplně zrušila. Když odjíždím v pátek večer na hory, vždycky se těším, jak si tam odpočinu. Možná to zní divně, protože od rána do večera se lyžuje a není to jen tak nějaká zábava, ale já mám na mysli odpočinek od města, od lidí, od vší té přetvářky. Tam je všechno bílé, měkkoučké. Ticho. Klid. Mír a pohoda. Zní to trochu jako utopie, že? :D Ale ono je to vážně tak. Lidi, se kterýma tam trávím čas, jsou fajn ve všech ohledech. A když na ně nemám náladu, jdu jednoduše pryč. (A ne, nemá s tím nic společného můj silvestrovský zážitek :P)
Začínám ale pociťovat něco jako únavu. V noci padám do postele a hned spím. Na nespavost si teda stěžovat nemůžu. Ale to je tak, když do dvou do rána hrajete Aktivity.
Taky jsem si naplánovala přidat do "prázného" Timetablu další položky. Patří tam zejména posilovna a Diskusní kroužek. Potřebuju běhat a mluvit :D
Možná by nebylo od věci zmínit, že se mi ozvalo pár dalších rodinek ze Španělska (brýle jsou las gafas). Teddymužel jsem si ještě nenašla chvilku, abych jim odepsala a vyptala se na další podrobnosti. Snad během týdne.
Už jsem se zmínila, že mám pocit, že jsem ve škole jen takový nábytek? Kamarádi? Spolužáci? Coo? Kdo? Kde? Nepříjemný pocit, ale začínám si zvykat a zjišťuju, že mi to až tak nevadí. Proč bych se měla snažit být s lidma, se kterýma si nemám co říct?
Abych to zakončila, objevila jsem Amanita games. Animace jsou boží a ty zvuky ještě lepší!
Od Mnohonožníka k ptakopyskovi...
PS: Dle nadpisu jste si mohli všimnout, že se učím po polski. Je to úděsný jazyk, ale co se dá dělat.
