Je to doma! nebo v pytli?

Tak jsem byla tisknout seminárku. Byla jsem na ni natěšená jak na Vánoce. Samozřejmě jsem v copycentru strávila celou věčnost (45 minut), protože ta baba to neumí pořádně vytisknout a svázat. A ještě to není dokonale sklepané...Dotiskla jsem si Celiakii, kterou jsem svázala červeně a pak Intersex, do modra a nechala jsem tam 332 korun! To je vyděračství!

Každopádně díky "závratné rychlosti" celého procesu jsem nabrala nepříjemné zpoždění, které se promítlo do pěti vteřin strávených doma (na sbalení věcí) a dvacetiminutového poklusu na jógu. Pak dechárna, kde nám Brouček naflákal hromadu zkoušek navíc, protože nejsme vůbec připraveni na VVK (=Velký Vánoční Koncert), překvapivě. 

Domů jsem se dostala až teď a jaké bylo mé překvapení (rozhodně nemilé), když jsem listovala seminárkou a vykukovaly na mě tisíce chyb! Přitom jsem si stopro jistá, že jsem je všechny předem kontrolovala. Jako jediné vysvětlení se mi jeví program copycentra, který to musel celé rozhodit. Takže jsem si to doma znovu uvedla do pořádku a až budu tisknout finální domácí verzi, budu si na to muset dát pozor.

Oujé!

Tudíž chápete správně, že mám krapet zkaženou náladu. Ano, ten dokonale blažený a láskyplný pocit na hrudi je ve mně pořád a každý dotek mně naplňuje mrazivým chvěním, ale tak...Chápete.

Abychom to dnes zakončili pozitivně, přidávám pár vtipů, které jsem si přečetla dneska v češtině:

Stojí blondýnka na břehu řeky. Zastaví u ní kamion a řidič se ptá: "Slečno, prosím vás, kde se to tu dá přebrodit?"

Blondýnka se na něj podívá a říká: "No, hnedle tady jak stojíme."

Kamion vjede do řeky a celý zmizí. Blondýnka kroutí hlavou a říká si pro sebe: "To je zajímavý, před chvilkou tudy šly kačenky?!"

Profesor: Který orgán dokáže za pár sekund zvětšit svůj objem 6-8krát?

Studentka (mírně zčervená): P p p...s...

Profesor: Nerozuměl jsem, prosím, zopakujte to.

Studentka (šeptajíc): Penis..

Profesor: Hlasitěji!

Studentka: Penis!

Profesor (hlasitý výbuch smíchu): Ne! Zornička, slečno, ale toho chlapce se držte...

Přijde kohout do porodnice a sestřička na něho z dálky křičí: "Blahopřeji, je to vejce!"

Američan kupuje od starého lorda jeho letní sídlo. ?Víte," svěřuje se mu, "slyšel jsem, že prý tady straší." "Tomu nevěřím, jezdím sem už 300 let a žádné strašidlo jsem ještě neviděl."

Šel brontosaurus a brontosauřice.
On: "Jo?"
Ona: "Ne."

On: "Jo?"
Ona: "Ne."
On: "Jo?"
Ona: "Ne."
Tak šli a šli až vymřeli.

Starý Arab žije přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je tam sám a cítí se již starý a slabý. Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne napsat mu email: 

"Milý Ahmede, jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám tě rád. Tvůj otec."

Obratem obdrží odpověď:

"Milý otče, prosím tě, v žádném případě nic na zahradě nedělej! Schoval jsem tam ´tu věc´. Taky tě mám rád. Ahmed."

Jen pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořníci, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic. Rozčarovaně se opět stahují. Týž den dostává starý muž ještě jeden e-mail od syna:

"Milý otče, jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory. Víc pro tebe z takové dálky nemůžu udělat. Mám tě rád. Ahmed"

 PS: V pondělí napadl první sníh. Byl tak měkkoučký a bílý a studený... prostě sníh! Už aby ho byly hromady :D

První sníh.

Dopsáno!

Tak jsem celý víkend makala a konečně dokončila seminárku o Intersexu.

Na jednu stranu jsem happy, na druhou si připadám jako šprt. Když si vezmu třeba L., která ještě ani nezačala a já už mám necelých 60 stran. Dalším problémem je barva, do které to nechám svázat. A kdy to půjdu vytisknout?  Už se upe těším, až si na ni budu moct sáhnout. Ať bude na papíře, svázaná, podepsaná... Uááá!!

Je to možné?

Hádejte co. Dneska byly třídní schůzky a maminka si domů přinesla papírek se čtvrtletníma známkama. Jako nevím co očekávala, ale já rozhodně nečekala, že budu seřvaná za pár dvojek. Nemluvě o tom, že tam mám vždycky jenom jednu známku, většinou na učivo, na které jsem chyběla.

Koho zajímá, že si to nemám od koho opsat, že prostě nevím, jaké poznámky na okraj, mimo učebnici, ten nebo onen učitel řekl? Správně, nikoho.

"Ale měla by ses víc snažit. Jenom sedíš u počítače, čteš si nebo se flákáš. Kdyby jsi ten čas věnovala přípravě, tak by to bylo lepší. To je nejhorší čtvrtletí, jaké jsem kdy viděla." 

No mě asi omejou. Jak to může říct? Učím se od rána do večera (dobře, kromě chvilek kdy jím a kdy si dovoluju jít na záchod nebo do sprchy (nojo, ještě těhla pár minut, než to naťukám)), seru se s projekty, seminárkama, chodím na vzdělávací akce, trénuju do hudebky, o víkendech už ani nejezdím k babičce, abych měla čas na učení, ale ono je to asi málo.

Jak je možné, že se jí povede vyhmátnou to, co v danou chvíli potřebuju slyšet nejmíň? To nemohla říct, že jsem se snažila a do pololetí se mi to povede opravit? Nebo že to jsou krásné známky? Né, já musela mít přednášku o své neschopnosti a blbosti.

Ať se jde sakra bodnout!

Spektrální důvody barevného spektra.

Světlo, tma, světlo, tma, světlo, světlo…Světlo? Pořád dokola. Zas a znova. Proč chodit kolem horké kaše? Možná je sladká, možná je hořká, snad má i hrudky. Mít tak křídla a prohánět se listím. Kosi i drozdi.  Karamelová opice sedí v koutě a zpívá si. Hraje si s písmenky, ale já se přidat nemůžu. K, L, E a I. Proč tam není T? T leží pod stolem s nohama na stropě a rukama pod kloboukem. Každý to může cítit. Jasně, jsem happy, nic mi není a všechny miluju. Poslat lásku? A kdo ji pošle mi? Provětrat, nasát, vést. Cévy, cévice a čočka. Jeden hajzl vedle druhého. Silvestr, rum a Brno. Choco choco la la, choco choco te te, choco la, choco te, chocolate!

Kapka bezbarvé tekutiny odměřuje čas rychleji než hodiny tikající na zdi. Hlasitý tikot se probourává lebkou až do mozku a ničí každou pozitivní myšlenku. Ženy, muži, vozíčkáři, desinfekce – zavolejte sestru!

Hřejivé obejmutí chladivé tmy. Měsíc za mraky a hvězdy v nedohlednu. Má to vůbec smysl? Čekat na vlak, který už dávno odjel.  Co krok, to nápad. Zadupat vzpomínky do chodníku a nalepit na ně žvýkačku. Kaštan, kastaněty a může za to Zuzana!

Myslíme na hrášek…