Doháněcí příspěvek č. 4 - Teorie o přenosu časoprostorem

Stalo se to právě, když jsem mířila na sobotní zkoušku dechárny (vidíte, jak je to všechno propojené?). Zničehonic to na mě udeřilo a bylo mi jasné, že je to něco velkého. Zaklaplo to do sebe jako dva kousky puzzle. Dokonce i moje kosti to cítily. Nemůžu to pospat blíže, protože to ještě není úplně hotové a mohl by mi to někdo ukrást. I spolupracovníky si pečlivě vybírám a zavazuju si je neporušitelným slibem, popřípadě na ně mám dost vydíracího materiálu. Ale bude z toho Nobelovka!

Doháněcí příspěvek č. 3 - Vánoční koncert

Úterý, čtvrtek, sobota, neděle, úterý, čtvrtek, pátek, SOBOTA!

Na letošní Vánoční koncert v Divadle jsme trénovali skoro nonstop. Neúčastnila jsem se jenom poslední páteční zkoušky a to kvůli stužkováku. Takže nátisk bude fákt mega :D

Koncert měl začínat v pět, takže jsme se sešli už ve dvanáct, aby se všechno stihlo nazkoušet, nazvučit a doupravit. Ve zkušebně bylo pěkně vidět, kdo je v orchestru novější a kdo už "starý". Prvně jmenovaní se už v poledne dostavili v košilích, vestách, kalhotech a někteří i s obojkem (= plastronkou). Ti zkušenější se přitáhli se zpožděním a v riflich, tričku, neučesaní, sotva z postele vylezlí. Ano, patřím tam i já. Doma jsem se tak maximálně naobědvala, hodila sprchu, umyla hlavu a s mokrými vlasy dorazila do divadla.

Během všech těch úmorných zkoušek jsem se párkrát dostala ke klavíru a jedna strašně hodná saxofonistka mě naučila začátek Elišky - obouruč! Byl to úspěch a nádherný pocit, nicméně stejně mě trochu zdeptalo, že snad všichni tam umí hrát na klavír.

Při samotném koncertě naostro, nás posadili na druhou stranu, než sedáváme normálně, takže moje snaha, koupit mamce lístek do kříže, aby na mě viděla přišla vniveč. Koncert to byl krásný, dlouhý a kouzelný.

Přikládám seznam skladeb:

• Bezdomovec
• Fiesta Tropicale
• Somewhere
• Another One Bites The Dust
• Birthday
• Hallelujah
• Ave Maria
• I Don´t Want To Talk About It
• All I Want For Christmas 
• Já sním o vánocích
• Christmas
• Cesta

PS: Máme fakt sexy zpěváky -  k sežrání :D

Doháněcí příspěvek č. 2 - Stužkovák

20.12.2013 - Den, kdy jsem byla víceméně donucena jít na Stužkovací večírek čtvrtých ročníků. Mnohem raději bych strávila dvě dlouhé hodiny na zkoušce orchestru. Místo toho jsem ale slíbila K. doprovod a zaplatila příspěvek. To už jsem jít musela, přece jim tam to jídlo nenechám, že?

Začalo to jako vždy ne zrovna ideálně. Dvacet minut jsem čekala na K. a zmrzala. Když se mi uráčila za pět šest zavolat, že stojí už vevnitř, tak mě málem kleplo. Nechápu, jak kolem mě mohla proklouznout, ale hlavně jsme byly domluvené, že se potkáme VENKU!

Polkla jsem veškerou nechuť a odvážně vstoupila do jámy lvové. Po celém dni uběhaná, v riflích a s šaty složenými v tašce. Rychle jsem se převlíkla a zkonstatovala, že zase vyčnívám. Všechna děvčata byla načančaná, zmalovaná a ty účesy. Přísahám, že L. vypadala jako pudl!

Přetrpěla jsem trapný proslov zástupce, všechny ty scénky, nacpala si hladové břicho večeří (která byla to nejlepší z celého večera - americké brambory a kuřecí kapsa), nechala se pasovat na maturanta čekatele, dostala stužku, šerpu (ano, zbytečnou, překážející a vůbec pitomou šerpu) i překvapivý dáreček od třídního - vykrajovátko ve tvaru komety. Prý "ať nás tato hvězda provází při maturitě i v životě". Pak už jsem s K. zaparkovala na baru a vyčkala na vyhlašování tomboly. Ta byla fakt vtipná a pokud si na nějaké položky vzpomenu, tak je připíšu.

Když konečně přijela mamka od K. jako náš odvoz, bylo teprve deset hodin, ale pro mě nejvyšší čas jít domů. Nuda už mě ubíjela, stejně tak představa brzkého vstávání další den. Rozloučila jsem se s pár méně opilými spolužáky a vypadla.

Tím vším jsem chtěla říct, že jsem to přežila ve zdraví a jenom doufám, že už nic podobného nebudu muset absolvovat.

"Vtipná" pozvánka - ty chyby mi tam fakt vadí

Šerpa

A stužky

Vzpomněla jsem si na pár položek z tomboly, tak je přidávám i s výkladem:

• Jazykový kurz dle vlastního výběru - lízátko
• Dívčí sen - klobáska
• Výlet do Tater - tatranky
• Puzzle pro náročné - strouhanka
• Let přes Alpy - alpy + židle
• Bublifuk pro celou rodinu - Jar
• Pirátův sen - prázdné CD
• Vysněná cesta pro dvě osoby - dva prášky na spaní
• Vyhlídkový let - Redbull
• Zlaté dědictví - Májka + chleba
• Sada kol - 2x Coca-cola
• Poznávání Vysočiny - šiška salámu
• Časově neomezená prohlídka zámku
• Ochranný oblek pro ornitology - kondom

Na brusle s L.

Bylo v plánu, že pojedem s L. bruslit do Ostravy, na to vánoční kluziště, o kterém sním už dva roky. Nicméně události sobotního večera tomu příliš nenahrály a chvíli to dokonce vypadalo, že se neuvidíme vůbec.

Naštěstí se situace uklidnila a my si mohli vyrazit alespoň po Opavě. Když jsme minuli přecpané náměstí, zapadli jsme do čajovny, kde jsme strávili dobré čtyři hodiny. Ten čas se tam fakt zpomaluje! Zvládli jsme tunu višní v čokoládě, jednu porci karamelového čehosi a dva nálevy výborného oolongu.
Po cestě domů, jsme se ještě museli stavit v knihkupectví, kde se ukázalo, jak je L. slepý :D
Díky němu jsem ale poznala aplikaci Akinator, se kterou bych mohla strávit celý den. (mimochodem, dnes jsem ho už třikrát porazila)

Cesta domů byla překvapivě krátká, i když jsme šli snad tou nejdelší trasou. Přestože měl být v devět doma, odjížděl autobusem až ve třičtvrtě na deset. Já propásla plánovaný večerní film, ale rozhodně toho nelituju.

Krásné předvánoční setkání, za které jsem fakt ráda. Dovršilo to vánoční atmošku a pěkně dotvořilo celý kruh. Takže děkuju L., i když si to asi nepřečte, ale prostě jsem to chtěla napsat :D

Občas je potřeba něco vytvořit ;-)

Doháněcí příspěvek č. 1 - Vánoční přípravy

Ano, jsem si vědoma toho, že jsem se dlouho neozývala a beru na sebe plnou zodpovědnost. Nicméně nebyl čas a pak nebyla chuť. Naštěstí teď už je obojí :)

Adventní čas utekl jako voda a stalo se spoustu věcí. Jednou z nich byly vánoční přípravy. Adventním věncem jsem se už chlubila, tak tentokrát vás seznámím s mým cukrovím. Před čtrnácti dny, o víkendu, jsem si v sobotu trochu přivstala. Bylo "teprve" devět ráno, když jsme s mamkou naklusaly do kuchyně a pustily se do těst. Od té doby, co mám mamka problémy s rukou, ujala jsem se hňátání těsta já. Ruce z toho sice bolí, ale stejně je to zábava. Vážení pidi dávek mouky a cukru, nahřívání medu, strouhání a mletí. Připomíná mi to hodiny lektvarů a vždy je pro mě fascinující, jak se sypké a tekuté přísady změní v hladké těsto. Je to jako kouzlo.

A jelikož si děláme cukroví jenom pro nás dvě, většinou to je tak z půlky nebo i čtvrtinky dávky. Jenom marcipán a linecké je z jedné a půl. Kolem poledne byla všechna těsta hotova a odpočívala v ledničce. Daly jsme si rychlý oběd a pustily se do pečení. Uteklo to celkem rychle a dokonce jsme letos prubly i pusinky. Mamka se vždycky vymlouvala, že to nikdy nedělala, že to neumí a vůbec že to v té naší plynové troubě určitě nepůjde. Jenže letos jsem se rozhodla to vyzkoušet.

Po chvilce napětí, kdy mamka zápasila s naším smrtelně nebezpečným, jiskry sršícím, šlehačem se povedlo umíchat krásný pusinkový sníh. Nacpali jsme ho do pradávné zdobičky na čajové sušenky a mohlo se začít. Chvilku trvalo, než jsem chytla ten správný grif, ale pak už to jelo jako po másle. A nakonec z toho byly čtyři plechy :D

Večer jsme si pustily ještě Podfukáře a v neděli se pak už jenom zdobilo a lepilo linecké.

Nakonec máme 11 druhů cukroví + již snědené pusinky:

• linecké
• marcipán
• medové hvězdičky
• cigára
• biskupský chlebíček
• kokosky
• brusinkové koule
• vanilkové rohlíčky
• sádlové
• dortíčky
• lískové kolečka

Připravené koule těsta

Jeden plech, druhý plech...

Hvězdy a...kolečka?

Připravená krabice polotovarů

Ready na výrobu rafealek

Pusinky i s vykrystalizovaným cukrem

Jedna krabice hotového cukroví...

..a druhá krabice hotového cukroví

V pondělí ještě upeču chleba a vánočku a bude všechno eňo ňuňo. Stromek už čeká na balkóně a i dárečky jsou zabalené :D

PS: Padám teď na vánoční čajovnu, tak další články později ;-)

Advent

Jistě znáte moji nechuť k nesmyslným tradicím, které se dodržují jenom "protože se to tak prostě dělá". Máme ale pár tradic, které naopak smysl mají. Mezi ně patří i dodržování adventu. Člověk se připravuje na Vánoce, je celý natěšený, chová se mileji a příjemněji a vůbec tak nějak více společensky. Tím jsem chtěla říct, že mám advent ráda. 

I letos udělala maminka krásný věnec, jehož fotku sem musím dát.

Věnec 2013

No a dneska, když je ta první neděle, jsme dokonce vyrazily na náměstí, obhlédnout trhy a poslechnout si koncert Františka Nedvěda. Nechutné masy lidí všude kolem mi až moc připomínaly Brno, přes smrad všemožných langošů, punčů a sýrů se nedalo dýchat a přes fronty na ně se dostat kamkoli jinam. To se muselo počkat na mezeru v proudu a zařadit se mezi pomalu se přemisťující dav. Nakonec se nám povedlo všechno obejít, mamka si vybrala čepici (kterou nesmím zítra zapomenout koupit) a dokonce jsme si koupily pečené kaštany. Jedly jsme to prvně a docela nám šmakovaly. Asi mám novou oblíbenou pochoutku ;-)

Teď jsem v takové té fajně vánoční náladě, za chvíli si dáme večeři a pustíme nějaký ten film. Hoří mi tu svíčky (ne, kvůli atmošce ne, to jenom mamka použila nějak moc desinfekce) a voní čaj. Přeju i vám krásný advent, hlavně bez stresu a hádek.

Plné náměstí i všechny sudy s punčem nebo čím...

Nacpáno

Krásný strom, co?

Je to doma! nebo v pytli?

Tak jsem byla tisknout seminárku. Byla jsem na ni natěšená jak na Vánoce. Samozřejmě jsem v copycentru strávila celou věčnost (45 minut), protože ta baba to neumí pořádně vytisknout a svázat. A ještě to není dokonale sklepané...Dotiskla jsem si Celiakii, kterou jsem svázala červeně a pak Intersex, do modra a nechala jsem tam 332 korun! To je vyděračství!

Každopádně díky "závratné rychlosti" celého procesu jsem nabrala nepříjemné zpoždění, které se promítlo do pěti vteřin strávených doma (na sbalení věcí) a dvacetiminutového poklusu na jógu. Pak dechárna, kde nám Brouček naflákal hromadu zkoušek navíc, protože nejsme vůbec připraveni na VVK (=Velký Vánoční Koncert), překvapivě. 

Domů jsem se dostala až teď a jaké bylo mé překvapení (rozhodně nemilé), když jsem listovala seminárkou a vykukovaly na mě tisíce chyb! Přitom jsem si stopro jistá, že jsem je všechny předem kontrolovala. Jako jediné vysvětlení se mi jeví program copycentra, který to musel celé rozhodit. Takže jsem si to doma znovu uvedla do pořádku a až budu tisknout finální domácí verzi, budu si na to muset dát pozor.

Oujé!

Tudíž chápete správně, že mám krapet zkaženou náladu. Ano, ten dokonale blažený a láskyplný pocit na hrudi je ve mně pořád a každý dotek mně naplňuje mrazivým chvěním, ale tak...Chápete.

Abychom to dnes zakončili pozitivně, přidávám pár vtipů, které jsem si přečetla dneska v češtině:

Stojí blondýnka na břehu řeky. Zastaví u ní kamion a řidič se ptá: "Slečno, prosím vás, kde se to tu dá přebrodit?"

Blondýnka se na něj podívá a říká: "No, hnedle tady jak stojíme."

Kamion vjede do řeky a celý zmizí. Blondýnka kroutí hlavou a říká si pro sebe: "To je zajímavý, před chvilkou tudy šly kačenky?!"

Profesor: Který orgán dokáže za pár sekund zvětšit svůj objem 6-8krát?

Studentka (mírně zčervená): P p p...s...

Profesor: Nerozuměl jsem, prosím, zopakujte to.

Studentka (šeptajíc): Penis..

Profesor: Hlasitěji!

Studentka: Penis!

Profesor (hlasitý výbuch smíchu): Ne! Zornička, slečno, ale toho chlapce se držte...

Přijde kohout do porodnice a sestřička na něho z dálky křičí: "Blahopřeji, je to vejce!"

Američan kupuje od starého lorda jeho letní sídlo. ?Víte," svěřuje se mu, "slyšel jsem, že prý tady straší." "Tomu nevěřím, jezdím sem už 300 let a žádné strašidlo jsem ještě neviděl."

Šel brontosaurus a brontosauřice.
On: "Jo?"
Ona: "Ne."

On: "Jo?"
Ona: "Ne."
On: "Jo?"
Ona: "Ne."
Tak šli a šli až vymřeli.

Starý Arab žije přes čtyřicet let v Chicagu. Moc rád by na své zahradě pěstoval brambory a zeleninu, ale je tam sám a cítí se již starý a slabý. Jeho syn studuje v Paříži a otec se rozhodne napsat mu email: 

"Milý Ahmede, jsem moc smutný, že nemůžu na své zahradě pěstovat brambory. Vím, že kdybys zde byl, pomohl bys mi zahradu zrýt. Mám tě rád. Tvůj otec."

Obratem obdrží odpověď:

"Milý otče, prosím tě, v žádném případě nic na zahradě nedělej! Schoval jsem tam ´tu věc´. Taky tě mám rád. Ahmed."

Jen pár hodin nato obklíčí dům starého muže americká armáda, námořníci, FBI a CIA. Přeorávají a přerývají zahradu kousek po kousku, prohlížejí každý milimetr, ale nenajdou nic. Rozčarovaně se opět stahují. Týž den dostává starý muž ještě jeden e-mail od syna:

"Milý otče, jistě je nyní zahrada kompletně zrytá a můžeš zasázet své brambory. Víc pro tebe z takové dálky nemůžu udělat. Mám tě rád. Ahmed"

 PS: V pondělí napadl první sníh. Byl tak měkkoučký a bílý a studený... prostě sníh! Už aby ho byly hromady :D

První sníh.

Dopsáno!

Tak jsem celý víkend makala a konečně dokončila seminárku o Intersexu.

Na jednu stranu jsem happy, na druhou si připadám jako šprt. Když si vezmu třeba L., která ještě ani nezačala a já už mám necelých 60 stran. Dalším problémem je barva, do které to nechám svázat. A kdy to půjdu vytisknout?  Už se upe těším, až si na ni budu moct sáhnout. Ať bude na papíře, svázaná, podepsaná... Uááá!!

Je to možné?

Hádejte co. Dneska byly třídní schůzky a maminka si domů přinesla papírek se čtvrtletníma známkama. Jako nevím co očekávala, ale já rozhodně nečekala, že budu seřvaná za pár dvojek. Nemluvě o tom, že tam mám vždycky jenom jednu známku, většinou na učivo, na které jsem chyběla.

Koho zajímá, že si to nemám od koho opsat, že prostě nevím, jaké poznámky na okraj, mimo učebnici, ten nebo onen učitel řekl? Správně, nikoho.

"Ale měla by ses víc snažit. Jenom sedíš u počítače, čteš si nebo se flákáš. Kdyby jsi ten čas věnovala přípravě, tak by to bylo lepší. To je nejhorší čtvrtletí, jaké jsem kdy viděla." 

No mě asi omejou. Jak to může říct? Učím se od rána do večera (dobře, kromě chvilek kdy jím a kdy si dovoluju jít na záchod nebo do sprchy (nojo, ještě těhla pár minut, než to naťukám)), seru se s projekty, seminárkama, chodím na vzdělávací akce, trénuju do hudebky, o víkendech už ani nejezdím k babičce, abych měla čas na učení, ale ono je to asi málo.

Jak je možné, že se jí povede vyhmátnou to, co v danou chvíli potřebuju slyšet nejmíň? To nemohla říct, že jsem se snažila a do pololetí se mi to povede opravit? Nebo že to jsou krásné známky? Né, já musela mít přednášku o své neschopnosti a blbosti.

Ať se jde sakra bodnout!

Spektrální důvody barevného spektra.

Světlo, tma, světlo, tma, světlo, světlo…Světlo? Pořád dokola. Zas a znova. Proč chodit kolem horké kaše? Možná je sladká, možná je hořká, snad má i hrudky. Mít tak křídla a prohánět se listím. Kosi i drozdi.  Karamelová opice sedí v koutě a zpívá si. Hraje si s písmenky, ale já se přidat nemůžu. K, L, E a I. Proč tam není T? T leží pod stolem s nohama na stropě a rukama pod kloboukem. Každý to může cítit. Jasně, jsem happy, nic mi není a všechny miluju. Poslat lásku? A kdo ji pošle mi? Provětrat, nasát, vést. Cévy, cévice a čočka. Jeden hajzl vedle druhého. Silvestr, rum a Brno. Choco choco la la, choco choco te te, choco la, choco te, chocolate!

Kapka bezbarvé tekutiny odměřuje čas rychleji než hodiny tikající na zdi. Hlasitý tikot se probourává lebkou až do mozku a ničí každou pozitivní myšlenku. Ženy, muži, vozíčkáři, desinfekce – zavolejte sestru!

Hřejivé obejmutí chladivé tmy. Měsíc za mraky a hvězdy v nedohlednu. Má to vůbec smysl? Čekat na vlak, který už dávno odjel.  Co krok, to nápad. Zadupat vzpomínky do chodníku a nalepit na ně žvýkačku. Kaštan, kastaněty a může za to Zuzana!

Myslíme na hrášek…

Rybičky

"...ani stín podezření...ani náznak toho stínu...ani stín náznaku toho stínu..."

Dneska jsme v matice měli psát test na variace a kombinace. Už včera večer ale probíhaly na FB takové šumy, že to nechtějí psát, protože to nechápou. Což mě pěkně dožralo. V hodinách nic nedělají, když mají týden na přípravu tak taky ne ale odkládat by chtěli. Jenom jsem doufala, že je to učitel nenechá udělat. 

Nakonec se to vyvrbilo úplně jinak. Chudák pančitel byl včera nemocen a nestihl si teda připravit zadání (to se k nám doneslo od prváků, kteří měli psát kompozici). 

Zadal nám tedy v hodině řešení příkladu, který prý vymyslel Einstein a ještě řekl, že ho dokáží vyřešit jen 2 % lidí. Ten úkol znám, tudíž mi hned bylo jasné, že to řekl blbě. Podle Alberta ho ta 2 % dokáží vyřešit z hlavy. Navíc dost možná to nebyl Albert ale Caroll Lewis.

Když to podal takto, vzbudil v žácích snahu  o řešení. Kdo by nechtěl být ve vyvolených dvou procentech? A jestli do vymyslel Einstein, znamená to, že když na to přijdu, tak je to důkaz, že jsem stejně geniální jako on? No prostě psycho-manipulace. 

Nijak mi to nevadilo, alespoň byl klid. Teda po prvních deseti minutách, kdy se v tom snad každý snažil objevit nějaký chyták. Pak jim došlo, že je to prostě těžší zebra, kterou musí vyřešit ručně. 

Přestože už jsem to kdysi řešila, není na škodu si to zopakovat. Byla jsem první, kdo to zvládnul a byl to super pocit. Přijít na to vlastním mozkem a nenechat si radit od spolužáků nebo internetu.

Zadání mám i pro vás. Takže kdo si to chce vyzkoušet, prosím pěkně. Řešení je pak níže. Ale fakt si to zkuste. I když to je náročné, určitě to zvládnete a věřte mi, že ten úžasně báječný pocit stojí za to.

Fakta:

1. Je 5 domů v rozdílných barvách.
2. V každém domě žije osoba jiné národnosti.
3. Každý pije svůj nápoj, kouří své cigarety a chová zvířátka.

Indicie:

1. Angličan žije v červeném domě.
2. Švéd chová psy.
3. Dán pije čaj.
4. Zelený dům je hned nalevo od bílého.
5. Obyvatel zeleného domu pije kávu.
6. Ten, kdo kouří Pall Mall, chová ptáky.
7. Obyvatel žlutého domu kouří Dunhill.
8. Ten, kdo žije uprostřed, pije mléko.
9. Nor bydlí v prvním domě.
10. Ten, kdo kouří Blend, žije vedle toho, kdo chová kočky.
11. Ten, kdo chová koně, bydlí vedle toho, kdo kouří Dunhill.
12. Ten, kdo kouří Blue Master, pije pivo.
13. Němec kouří Prince.
14. Nor žije vedle modrého domu.
15. Ten, kdo kouří Blend má souseda, který pije vodu.

Otázka: Kdo chová rybky?

PS: Dneska jdu volit.

Blázen

Blázen - Jeho intuice dosahuje vrcholu. V tomto okamžiku podporuje Blázna celé universum ke skoku do neznáma. V řece života na něj čeká plno dobrodružství. Důvěřuj intuici a nemůžeš udělat chybu. Bod "nuly", ve kterém Blázen spočívá, je však nevyčíslitelným číslem. Nech se vést důvěrou a nevinností, ne skepsí a minulými zkušenostmi. Setrvávej v přítomnosti. Tady a teď, jako děťátko.

Tak dneska dorazil dopis z APULu s nálepkou na příští rok. Jenom malý kousek papíru, ale jakou radost udělá. Navíc je to super pocit, když vám chodí pošta. Ne jenom pitomé katalogy, ale opravdová pošta na vaše jméno. Jestli to bude pokračovat, budu si muset pořídit nějaký pěkný perořízek, jelikož otevírání dopisů s pomocí Dallarana je takové...neuctivé. Jak k němu, tak k dopisům.

Těším se na zimu. A na hory. Potřebuju nutně koupit nové rukavice, hole a boty. Plus k tomu bych ještě chtěla Coolicha. Ten ale počká, až si na něj vydělám. Už mi ten sníh chybí. Mám sice menší dilema ohledně jistých lidí, na které nevím jestli se těším, ale to se vsákne. Mám nálepku, mám nálepku!

Seminární práce - Intersex

Chjo, můžete hádat, podle čeho, jsem si tuhle seminárku vybrala. No podle obsahu to rozhodně nebylo. Teď musím psát o něčem, k čemu není žádná pořádná literatura, pokud nepočítám internetové články a cizí bakalářky. O nějaké praktické části si můžu nechat jenom zdát. Co tam mám U Merlina psát?!

Osnova:

• Anotace a
• Obsah a
• Úvod a
• Intersex a
• Sexuální diferenciace a
• Klasifikace poruch sexuální diferenciace a
• Poruchy sexuální diferenciace a
• Muži versus ženy a
• A co na to psychika? a
• Třetí pohlaví v dokladech a
• Něco málo z mytologie, historie a propagace a
• Intersexualita ve sportu a
• Dr. House a
• Závěr a
• Seznamy a
• Zdroje a
• Přílohy a

Jak je zvykem, nahrála jsem práci na net, takže si ji můžete stáhnout.

Stručně - SPMČK, Podzim

• Dopsala jsem všechno o Španělsku do Knihy - konečně. Chvilku trvalo, než jsem si našla čas na roztřídění všech pozůstalých papírků, ale povedlo se.

•  Je podzim! Všude je listí, začíná být kosa a je to nádherné!

• Byli jsme s děckama u Káti. Spousta nových informací a úžasných zážitků. Nejdůležitější ale určitě bylo objevení Dokonalého Prototypu Malé Červené Kuličky.

L. s medvídkem těsně po probuzení. Chudák neměl možnost se bránit :D

• Jenom tak jsem si chtěla vyfotit Sašu, tak ji tady máte:

Úsměv a póza

• A přiznávám se, že kašlu na Projekt 365. Není čas fotit.
• Jo a publikuju další básničku od L. (pro A.)

Vím, že se to nedělá,

však musím Vám to říci, 

potkal jsem anděla, 

já červenal se v líci.

Jak andělé jsou krásní, 

tento zvláštně se choval,

já znám jej jen z básní, 

však křídla si schoval.

Já poblíž stál, 

a nevěřícně koukal, 

promluvit se bál,

tep můj stoupal.

Trvalo týdny, 

odvahu si dodat, 

musím být silný, 

do přátel si ho přidat.

Někdy se anděl stane človíčkem,

co nazývá tě Bobe, Trdelko.

Já říkám mu jedním slovíčkem, 

Ty moje...Prdelko.

Ach, ta čeština

Dneska jsem si o přestávce před češtinou udělala výlet k nástěnce. Nový rok, takže i nový obsah nástěnky. Byla tam spousta zajímavých věcí, ale nejvíc mě pobavilo 17 pádů. Mezilidské vztahy si prý vyžádaly, kromě původních sedmi, dalších 10. O to se s vámi přece musím podělit:

1. pád	kdo, co	nominativ
2. pád	koho, čeho	genitiv
3. pád	komu, čemu	dativ
4. pád	koho, co	akuzativ
5. pád	oslovení	vokativ
6. pád	(o) kom, (o) čem	lokál
7. pád	kým, čím	instrumentál
8. pád	kdo z koho	korytativ
9. pád	koho, jak	buzerativ
10. pád	koho, kam	delimitativ
11. pád	kdo, koho	likvidativ
12. pád	jak na koho	intrikativ
13. pád	komu, co	podmazativ
14. pád	co za co	korupcionál
15. pád	jak komu	protekcionál
16. pád	kdo s kým	kopulativ
17. pád	co na co	prezervativ

Zatlač slinu, přece nebudeš brečet!

V pátek 11. jsem po párdenní nepřítomnosti maminky doma už skoro umírala hladem a steskem (ne, dělám si srandu, bylo to celkem fajn), takže když pro mě přijela i s Pavlíkem a  obřím autem, byla jsem happy. Vzali jsme to přes nějaký zapadákov, kde jsme vyzvedli úplně moc boží zákusky a dorty. Pak se už jelo do J., kde jsme to všechno vyložili v Kulturáku. Ve stejný čas dorazily i květinářky vedle do kaple, takže jsem tam prvně v životě nakoukla. Jo, všichni se divili, že jsem tam ještě nikdy nebyla, ale je to pravda!

Je to tam malé, útulné a hezoučké. Dokonce jsem se prošla za oltářem a nakoukla tak do zákulisí. Možná to bylo tím mrholením a zimou, ale na těchto místech mě pojal zvláštní pocit. Hromadila se tam zvláštní energie a rozlézala se do celé těla. Nebylo to nepříjemné, ale že bych si to užívala se říct nedalo.

Ten večer jsem se ani moc nevyspala, protože Pavlík spal doma, tudíž jsem musela spát v ložnici, kde se to prostě nedá. Navíc už od sedmé hodiny ranní všichni příšerně hlasitě pobíhali po baráku a vyzařovali negativní vibrace. Kdo v tom má spát? Vždyť svatba má být radostná a veselá, ne?

Ale byl to den D -  12.10.2013. Všichni vymódění a natěšení. Poznala jsem jeho kamaráda a svědka. Moc milý kluk tenhle Robin. S M. jsme vyfásly foťáky a všechno pečlivě dokumentovaly, přestože profesionální fotografka se tam taky občas pletla. Už při mši jsem byla jaksi na měkko. Přestože s Jankem byla atmosféra volnější, měla jsem chvílemi namále. Skoro jsem se tam rozbulela. Vždyť je to nejmladší strýček Pavlíček. Je jenom o pár let starší a už se mi žení. Velká chvíle plná emocí. (Nesmrkejte tak hlasitě.)

A pak byla žranice. Spousta jídla, pití, zákusků... no, co si budem povídat. Tančilo se až do rána a druhý den jsem si krásně pospala. Jestli z nich vytáhnu nějaké fotky, postnu je sem ;-)

PS: Určo jste rádi, že jsem ještě nezapomněla psát co? Jenom je teď nějak víc práce a míň času. Chňápete.

Všechno to pití...

Výslužky a krabice se zákusky

Trocha toho Amundsena

Smetana do kávy

Zbytek ubrousků a mašliček

Kouzelné ráno velkého Dne

Krátká omluva

Určitě jste si všimli, že už delší dobu nepřibyl žádný článek. Bude to tím, že první týden ve škole byl dost hektický a ještě pořád doháním ten ztracený měsíc. Není sranda shánět zápisy, když si je skoro nikdo nedělá. Zjišťovat, že dneska se píše tohle a tohle se mělo odevzdat včera, když vám nikdo nic neřekne. Nemluvě o třídním a jeho typicky "úžasném" přístupu. 

Mám už téma nové seminárky, ke které Merlinužel nejsou skoro žádné knihy, takže většina toho bude z netu. Jenom nějak není čas na její psaní. Taky jsem se ještě nedostala ke koupi té tabule.

Na druhou stranu jsem rozjela nadupaný rozvrh. Jo a v PD si zopáknu L3. 

Možná ještě, že v pátek jsem byla na Benefičním koncertě, který pořádal náš gympl. Hudba i můj doprovod byli fajn. A v sobotu pak s L. a A. na Early Freaky Halloween. Znovuotevření jednoho baru a zároveň oslava 1. narozenin studia. Taky super akce.

A teď už jdu dopisovat další sešity.

CU later ;-)

Jsem blondýna tupá, 

vytrhla jsem si chlupa.

Mám nízké IQ,

nerozeznám brambor od tykve.

Permeabilita neznámé slovíčko,

neznám, nechápu maličko.

Spojka je prý i nýbrž, 

v učení nemám výdrž.

Růžový i kýbl mám, 

Ale já, Barbie, ho nepoužívám!

(L.)

Domácí tabule

Na tenhle nápad mě přivedly fotky, které potřebuju dát do rámečků a ty pak polepit mušličkama. Ne, asi to nemá logickou návaznost, ale zalíbila se mi myšlenka, že bych doma měla tabuli, na kterou by se dalo normálně psát křídama. Hodilo by se to jako seznam DO, BUY, etc. Problém se vyskytnul, když jsem uvažovala, kam ji umístit. Abych k ní měla dobrý přístup, a aby sloužila i mamce. Nakonec jsem vybrala dveře. Stejně bývají většinou otevřené, tak alespoň je využijeme.

Teď ještě jak to zařídit. Nejdřív mě napadla barva na tabule. Ale drželo by to? Jak jsem tak brouzdala po netu (jo, mám spoustu práce, které se úspěšně vyhýbám), objevila jsem nalepovací tabule. Myslím, že je to to pravé. Ještě to proberu doma a jinak mám narozeninový dárek! Později postnu fotky.

PS: Jo, dneska mi je 19. Posledních -náct. Jsem stará!

EDIT: 2.1. 2014

Tabule získána k Vánocům a dokonce už nalepena. Přes veškeré útrapy a strasti se to jakž takž povedlo. Dokonce jsem vyhrabala prastarý výrobek ze základky a dala mu nový úkol!

Z dálky

Sorry za blesk, ale prostě tam je tma...

Křidovač!

Odjezd, Odlet, Přílet, Příjezd

V neděli jsme dopoledne strávili na Hípice, jelikož María soutěžila v parkuru. Bylo vedro a táhlo se to, ale ti koně za to stáli. Poobědvali jsme v restauračce uprostřed hor a pak už vyrazili na letiště. Byla jsem tam o tři hodiny dříve, takže jsme stihli i rychlou véču. Pak už odbavení, prošacování, nakoupení posledních dárků a let. 

Jen boty

Výhled z restaurace

Holky se baví vždy a všude

Měla jsem sedadlo u okýnka a ještě že tak. Ten výhled byl úžasný. Jak se z velký měst stávají jenom shluky světelných bodů, které tvoří na tmavém pozadí jasné mapy. Nádherná podívaná. Zkazilo to jenom 15 minutové zpoždění a následné hodinové čekání na zavazadla. Co je sakra tak těžkého na tom, naházet kufry na auto, dojet s nima k pásu a tam je zase vyskládat?

Každopádně, alespoň jsem byla doma. Reklamy v češtině, otravní lidi v češtině, staré známé pokoutné praktiky..:D (Nepodstatně podstatná vsuvka s M) Vlak jsem stihla krásně a ochotný stevard mi dokonce pomohl s tím zatraceně těžkým báglem. Trochu mi zkazilo náladu zjištění, že: "Muffiny nevedeme už od začátku září. Je to skoro celý měsíc."  Měla jsem sto chutí té babě vyložit, že jsem tady tři měsíce nebyla, tak ať si laskavě nechá své kecy pro sebe. No ale přece jsem slušně vychovaná a taky jsem byla trochu unavená, tak jsem radši trpěla hlady.

Cesta utíkala pomalu. Však jsem si taky vychutnala trochu té zeleně - konečně. Začínala jsem mít absťák. Na Svinově mě to přestalo bavit. Díky nepřítomnosti eskalátorů na vhodných místech jsem se s tím kufrem musela tahat sama. Zvládla jsem to, kdyby vás to někoho zajímalo. A doma už na mě čekala maminka a v chodbě uvítací transparent. 

Pak už jen spousta vybalování a třídění. Od zítřka začnu zařizovat podstatné věci a domlouvat první schůzky s přáteli ;-)

PS: Kdo mi vysvětlí, jak se mi obrázky mohly uložit do PDFka a Word tak tomu věnuju dáreček.

První oslava devatenáctin

Sobota proběhla normálně pracovně. Úklid, učení, ječení a v mém případě ještě balení. Málem mě u toho kleplo. Holky si musely na kufr sednout, abych ho vůbec zavřela.

K večeru jsme se nastrojili a vydali se na "rozlučovací večeři" jak to nazval Javi. Měla jsem si vybrat, která z navštívených restaurací se mi líbila nejvíc, a že tam dneska zajdem. No, copak vy byste si vybavili všechny ty podniky? Já teda rozhodně ne. Proto jsem se obrátila pro radu k holkám, které mi poradily restauraci, ve které jsme byli jako úplně první. Přišlo mi to hezky symbolické. Skončíme to tam, kde jsme to začali - Asador de 7 de Julio. 

Atmoška krásná, jídlo vynikající. Málem jsem do sebe nenacpala dezert. Myslela jsem, že po té poslední lžičce prasknu, když tu se objevil číšník, postavil přede mne talířek s dárečky a druhý talířek s dortem.  Dokonce měl svíčky v podobě devatenáctky. Byla jsem překvapená a úplně na měkko. 

Svíčky jsem sfoukla a dárky rozbalila. Dostala jsem krásný prstýnek, řetízek a náramek. Pak taky stojánek na párátka, který Carmen vyrobila vlastoručně z mušliček, které jsme posbíraly na pláži. Dokonce má ze spodní strany věnování. Do postelí jsme se dostali až pozdě večer a usínalo se mi nelehko. Hlava plná k prasknutí, nervy napjaté. Už zítra...

Tempus fugit

Už jsem někde zaslechla, že čas hrozně letí, ale kdo by věřil, že se mi budou 3 měsíce zdát jako jeden?

Maturita!

Musíte uznat, že to je velký projekt. Na jeho úspěšném dokončení se víceméně pracuje už tři roky. Teď mě čeká pár hektičtějších měsíců a pak samotné zkoušky. Ani netušíte, jak se na to těším. (hluboká ironie)

Včera jsem jen tak náhodou narazila na stránky s maturitními testy, tak jsem si hned složila jeden z češtiny, matiky a ájiny. Hádejte, který dopadl nejhůř. Ale ona za to ta matematika nemůže. Spoustu věcí jsme ještě neprobírali. A taky jsem si nepamatovala obecnou rovnici přímky. V češtině zase pitomě čtu. A angličtina byla primitivní.

Zkrátka musím se na to trochu víc soustředit. Povíme si po zkouškách...

EDIT: 29.5.2014
Písemné státní už vím dávno. Z matiky 92 bodů, sloh i test z češtiny na 100 %. Dnešní výsledky jsou takové, že z bioly za jedna, z ájiny taky a z češtiny 9 bodů. Takže snad to vychází za 4!

Lux in tenebris

Ne, nedala jsem se na cestu Svobodného zednářství (i když jako nápad to není špatné, poznamenám si). Jenom jsem viděla lustr. Poprvé jsem na něj narazila v restauraci Sopa de lletres tady v Castellonu. Podruhé mě uchvátil v hotelu La Fabrica de Solfa v Beceite. Poprvé na něm byly stránky z knih, podruhé vzkazy od hostů.

Všechno lítá, co peří má!

Už nad tím uvažuju delší dobu. Jednou jsem to někde zahlédla a od té doby o tom sním. Lidé mívají ve vlasech copánky nebo korálky, ale já chci peří!

"Cestou se nic zvláštního nestalo."

Nebojte, nezapomněla jsem na vás, ani se na vás nevykašlala. Jenom se v těchto dnech nic zajímavého neděje. Holkám začala škola, tak mám skoro celé dny volno. Čtu, cvičím, flákám se. Dneska jsem si vyrazila na nákupy, protože jsem nutné potřebovala nové kalhoty. Strávila jsem úmorné čtyři hodiny chozením po obchodech, které jsou od sebe nesmyslně daleko a ještě k tomu otevírají až v 10. Nakonec jsem si přinesla toto:

Ta kapuce má uši!

To není taška, to je dáreček pro A.

Samozřejmě přikládám vyúčtování:

Rifle	29,95 €
Tričko	7,95 €
Košile	19,95 €
Mikina	24,95 €
Dárek	? €
Pásek	3,50 €
Celkem	86,30 €

Taky jsem si konečně koupila noviny. Už mi chybí teda jenom V. A pak ty vlasy... uvidíme..

Boca abajo!

PortAventura! Obří zábavní park s atrakcemi, představeními, aquaparkem, hotely a hromadou dalších věcí -  tak tam jsme v sobotu brzo ráno vyrazili.

CAC

Myslela jsem, že vyrážíme do Portaventury na kolotoče. Místo toho jsme ve Valencii zakotvili v Ciudad de las Artes y las Ciencias. Trošku poprchávalo, tak jsme byli rádi za dlouhé kalhoty a mikiny. A co to vlastně CAC je? Jedná se o obří komplex několika zvláštních budov, ve kterých se nachází spousta věcí :) Já navšítivla jenom dvě části - Oceánografic a Hemisféric.

Smrt ve vápnu nebo tekutém písku?

K polednímu jsme vyrazili na návštěvu k přátelům do Alcossebre. Při krátkém výletu na místní pláž, která vlastně není pláží, jsem se dozvěděla pár zajímavostí. Například že všechen písek je na ni dovážen náklaďáky. Když jsem se ptala proč, bylo mi řečeno že je to kvůli podzemním pramenům sladké vody, kteeré stékají z hor a vyvšrají právě tady. Díky jejich neustálé činnosti je písek s pláže odnášen a smýván do moře, které se zde s touto vodou mísí.

Jaký nadpis?

Bla bla bla...
K večeru jsem vyrazila s holkama na pláž, protože zase měly to svoje běhání a při té příležitosti udělala pár fotek. Tak tady je máte:

Penyagolosa

Dnešní noc za moc nestála, takže jsem si představovala, že se budu dopoledne jen tak válet.Plány mi ale zkazila Carme, když v 8.10 začala klepat na dveře pokoje s tím, že mám vstávat. Jasně že se mi nechtělo, ale co jsem měla dělat? Jen co jsem vystrčila čumák, bylo mi jasné, že jsem na něco zapomněla. Všichni byli sportovně oblečení a připraveni k snídani. A to prosím před půl devátou!

Dárky a novinky

Si lloras por haber perdido el sol, las lágrimas no te dejarán ver las estrellas. 

Rabindranath Tagore

Nunca desistas de un sueño. Sólo trata de ver las señales que te lleven a él. 

Paulo Coelho

Sobotní dopoledne bylo líné. Až kolem druhé se mi donesla zpráva, že jedem na oběd někam ven a že is mám vzít plavky. Ne že by se mi chtělo, obzvlášť po několika ne zrovna příjemných rozhovorech. (Z jednoho jsem byla nasraná a smutná, z druhého frustrovaná a v obavách. Ke mně se prostě žádné informace nedostanou!) 

Výlet na čtyři doby

Tenhle článek bude, jak jste jistě pochopili, o onom avizovaném výletu. Připomínám, že jsem neměla ponětí kam jedem. Bylo mi řečeno, že si mám sbalit sportovní boty a oblečení na týden. Pro přehlednost to rozdělím na několik oddílů podle dnů a doufám, že se v tom neztratím.

Bye Gold...

Dopolední spánek, odpolední aktivita. Nejdřív sbalit kufry na výlet (ano, jedeme někam, nevím kam, na nevím jak dlouho), pak k babičce na oslavu narozenin. Javierova sestra slavila 22 let, takže tam zase bylo jídla až nad hlavu. Důležité ale bylo, že jsme s sebou odvezli i Goldyho. Takže ten výlet asi nebude jednodenní, když se o něj musí starat někdo jiný. Chudák Carme, musela celou cestu sedět natlačená dopředu, protože Gold slintal na sedadlo a ona si nechtěla zamokřit oblečení :)

Dvanáctihodinový oběd

Dopolední se vztekání při úkolech, které musel rozetnout až Javier. Nezlobil se ani nerozčiloval. Jenom mi řekl, že když se jde proti Carme, začne se vztekat a musí se počkat, až se uklidní, což trvá dlouho. Proto je lepší nejít s ní do konfliktu.

Jako já hádky nesnáším, ale nemyslím si, že by to byl dobrý přístup. Pokud odmítne například jíst zeleninu nebo opravit si chybu ve slově, nesmíte jí říct: Uděláš to teď a tady! Musí se počkat, až sama bude chtít. No a když nebude? Tak to může udělat zítra...

Kromě toho pak další absurdní situace. V poledne rodiče odešli, prý mají společný oběd. Řekli mi to už předem, takže pohoda. Zajímavé to začalo být, když v sedm večer zavolali, že se trochu opozdí (TROCHU?) a že se máme navečeřet. Nutno podotknout, že nic moc k jídlu tady nebylo. Nicméně holky neměly hlad, i když si myslím, že se snažily čekat na rodiče. Nakonec jsem je k večeři dokopala v deset. Ještě před ní jsme ale museli zavolat Javierovi, protože Neus brečela jak zjednaná, protože se bála, že si jim něco stalo. Asi ji uklidnil, nevím. Nemluvila jsem s nimi. 

Skoukly jsme film a v jedenáct jsem je zahnala do postele. Bude dvanáct a pořád ještě nejsou doma. Trochu delší oběd nezdá se vám?

Popcornovač a buddhismus

Předem se omlouvám za možnou nelogičnost nebo nejasnost tohoto příspěvku. Už přes dvě hodiny pročítám texty o buddhismu. Ptáte se, co mě to zase napadlo? Však se k tomu dostanu.

Dneska byl líný den. Pršelo, ale holky měly super náladu, takže jsme se hodně učily a pak koukaly na telku. Dokončily jsme HP 2, shlédly HP 3, a když se sešli rodiče tak ještě Zorra. K tomu jsme si udělali popcorn. Ale ne tak, jako obyčejní lidí v hrnci nebo v pytlíku. Mají na to spešl přístroj, který se strčí do zásuvky, nahoře se do něj nasype kukuřice a na druhé straně z něj pak za hrozného rachotu vypadávají nabobtnané bílé kuličky.

Tajemný pan Popcornovač

A ještě k tomu buddhismu. Navedla mě na to nová postava na Hocz. Ano, taky mě překvapuje, jak je Hocz všestranné a jak rozšiřuje rozhled. Takže se teď snažím o tom něco dozvědět. Ale z wiki to není ono. Je to suchopádné a bolí z toho oči. Potřebuju někoho živého, někoho, kdo mi o tom něco řekne. Merlinužel, tady asi nikoho nenajdu, a kdyby náhodou ano, asi mu nebudu rozumět. Doufám, že mě to nepustí, dokud se nevrátím do ČR, protože se mi to fakt líbí a chci se o tom dozvědět co nejvíc. Tákže, pokud někdo znáte někoho, kdo o tom něco ví nebo znáte někoho, kdo zná někoho...Chápete. Prostě budu vděčna za jakoukoli informaci nebo odkaz. Předem díky...