Je to v květináči!

Super Den Země!

Nejdřív jsem se bála, že bude pršet a bude to celé stát za prd, nakonec se to ale tak krásně vylouplo, že jsem si i spálila nos :D

OZDM mělo své stanoviště pod záštitou SVČ a naším letošním tématem byl vesmír. U nás se přiřazovaly jednotlivé planety (plus Slunce a Pluto) k místům v Opavě, tak, jak jdou podle planetární stezky. Jelikož s tím měli problém i dospěláci, u dětí nám stačilo vyjmenovat jak jdou planety po sobě, u těch nejmenších pak poznat na obrázku Zemi a Slunce.

Zastupitelů se nás tam sešlo překvapivě dost, takže jsme se dokázali i po skupinkách odtrhnout  a projít si ostatní stanoviště. Poznávali jsme stromy, ryby, cvičili Falun Gong, ochutnali Fair Trade čokoládu, zahráli si eko AZ kvíz (vyhrál tým holek, jak jinak), ozdobili páva, prohrabali nadrcený plast a spoustu dalšího.

Dokonce jsem si nakoupila i ty slíbené bylinky. Mám tam jahodovou mátu, meduňku, rozmarýn, tymián a majoránku. Tak uvidíme, jak dlouho mi vydrží ;-)

Majoránka, tymián, rozmarýn

Máta a meduňka

EDIT: 4.6.2014

Bylinky pěkně prospívají. Ještě jsem si k nim vymyslela popisky z tyček od nanuků. To aby je poznala i mamka ;-)

Věřím, že poletím!

Na začátek jedno přiznání: Nikdy jsem neuměla skládat vlaštovky.

Ano, pokládám to za hrubý nedostatek v mém vzdělání, nicméně jsem to nikdy nepotřebovala. Ve škole jsem dávala pozor nebo si četla a skládání papírových nesmyslů a házení s nimi po sobě mi přišlo jako infantilní zábava. Po posledních týdnech na škole jsem ale byla nucena svůj názor přehodnotit. Takovou nudu jsem snad nezažila. Hodiny plné nicnedělání, pokud se nepočítá snaha neusnout nebo nevyžrat celý bufet najednou. Nejvhodnější chvíle na rozšíření obzorů.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem v angličtině zjistila, že poskládat vlaštovku, která by si udržela tvar a hlavně alespoň chvíli letěla, je skoro nemožné! Snaha intelektuálního rožku tentokrát přišla vniveč! 

Naštěstí mám po ruce šikovného učitele, který se ochotně nabídl, že mi s tímto malým problémem pomůže. Dostalo se mi hned dvou návodů. Já si ale vybrala k zapamatování jen jeden, ten stíhačkový. 

Pro vaši ilustraci jsem vygooglila i kreslený návod, protože popsat bych to asi moc neuměla. jediný rozdíl je ve výsledném produktu. Na návodu skládačka ještě pokračuje, proto je bez špičky. Já ale dávám přednost ostrým zakončím. ;-)

Stručně, jasně, přehledně

Moje dílko :D

Bylinky a jeřábi

I letos mě posedla touha založit si bylinkový záhonek na balkóně. Mluvím o něm už pár let, ale vždycky nějak prošvihnu správnou chvíli. Letos mám sice jednu mátu v pokojíčku, ale chtěla bych těch rostlinek víc. Ještě nevím přesně jaké ani kolik. Netuším kde je koupím, ale vím, že je chci!

Prozatím přikládám jenom ilustrační obrázky, doufám, že brzo přibudou moje vlastní ;-)

EDIT: Výsledek si můžete prohlédnout tady.

Ještě se chci podělit o jednu krásnou jarní věcičku. Na různých místech Opavy se nám objevili malí, barevní origami jeřábi. Visí na magnóliích nebo na zábradlích. Rozhodně krásné zpestření všedních dnů a pochmurné šedi.

Vítání jara

Dneska vás seznámím s jednou z mnoha našich "rodinných tradic".

Snad už od roku 2003 se každé jaro vydáváme na pochod na počest Otevírání jara. Trasa začíná na zámku na Hradci nad Moravicí, táhne se kolem Bezručovy vyhlídky, Myslivny, Včelího hradu, přes areál Dobré pohody až zpátky na Hradec. To je ovšem jenom středně dlouhá trasa, která má 13 km. Ta kratší jich má 11 a od roku 2008 si ji můžete protáhnout až na 20 km se zastávkou na rozhledně v Jakubčovicích.

Pokud je krásné počasí, je to nádherná procházka přírodou. Dnes už jsme všichni chodci, ale v minulých letech se ještě pár malých dětí nosilo v krosně na zádech. A nesmím zapomenout na psy, kteří s náma taky putují. Mojí nejoblíbenější zastávkou je asi ta na Včelim hradě. Nečekejte ale žádné trosky, zříceniny nebo snad věže. Je to jenom symbolické pojmenování pro chovnou stanici včel, kde se každoročně naládujeme medovinou, klobáskama a rohlíky s medem.

Děti taky ke konci vyfasujou Dubnový diplom za putování Za dvanácti měsíčky cestou necestou Slezskem a ti starší si můžou odnést hned několik turistických razítek. Samozřejmě se s tím pojí spousta vtipných historek a zážitků.

Můj letošní Dubnový diplom 

Z druhé strany pamětního listu je vždy čupr plánek

Moje sbírka 10 pamětních listů. Od roku 2003 do dneška (loni byla akce kvůli špatného počasí zrušena)

Psychotest

Už je to dávněji, co se mi tenhle testík dostal do ruky. Hned jsem ho sem chtěla hodit, jenom jsem na to nějak pozapomněla :D Takže vám ho dávám se zpožděním. Pro mě nebyly výsledky nijak překvapivé, protože se znám dost dobře, ale můžete si ho jen tak pro zajímavost taky vyzkoušet.

Peklo s prváky

Delší dobu bylo ticho, co? ;-)

Jak se blíží uzavírání známek, ládujou toho do nás ve škole čím dál víc, učení mi leze ušima, nosem a vůbec všude. Jinak se nic moc zajímavého nestalo. Pokud nepočítám včerejšek:

Taky máte tak "úžasnou" třídu? Která vám den předem oznámí, že se zítra ráno fotíte na tablo, bude to stát majlant, bude to úplný nesmysl, měli byste si obléct něco, o čem nevíte jak to vypadá, natož abyste to měli doma? Říkám, že není o co stát. Každopádně už jsem měla na pátek jiné plány, tak jsem celou akci sabotovala. Ne, vážně nemám nic slušného v bílé nebo béžové barvě! (Jo, hnusně vyblité...)

Milionkrát raději jsem vyrazila na pátečních 24 hodin s knihou. Letos bylo v plánu Inferno od Dana Browna. Nečetla jsem to,  dokonce ani Šifru nebo Anděle a démony (je to hřích, já vím), ale filmy mám ráda, takže jsem se těšila. Ráno se mi pokazil zip na tašce, takže jsem musela hledat zicherky, abych nepoztrácela všechny ty krámy, které jsem nutně potřebovala s sebou. Čtení ubíhalo jedna báseň. Malovala jsem spoustu mandal, hrála PixWords, běhala po opuštěné škole. Jediným trochu obtěžujícím bodem byla společnost, která se na akci sešla. Prváci + my dvě čtvrťačky (L. a já). Všichni strašně happy, hyperaktivní, úžasní, hluční, nevychovaní a nadopovaní chemickýma sračkama v obalu energetických drinků. Když se čte jenom jedna knížka, navíc takhle komplikovaná a zamotaná, je třeba dávat pozor.Což moc dobře nejde, když pořád někdo mluví nebo se směje tak nahlas, že neslyšíte vlastního slova, natož slova předčítajícího. Můžu vás ale uklidnit. Přežila jsem to a přežili to i všichni ostatní. Letos jsem ani na chvilku neusla a už mám rekord - 33 hodin beze spánku. Uvidíme jak dlouho to ještě vydržím a pak dám vědět.

Ať štěstí vaše kroky provází!

PS: Ztratila se mi jedna yoga ponožka! Víte jak byly drahé a vážně jsem hledala všude. Ve fitku, v hudebce, u sebe. A to si na ně dávám takový pozor! Někdo mi ji musel ukrást. Za jakoukoli informaci o ní nabízím sladkou odměnu.

PS2: Vydržela jsem až do 22.00. Takže celých 40 hodin :D