středa 14. ledna 2015

Druhé vánoce, tentokrát španělské

Krutý a uširvoucí zvuk dnes ráno přerušil můj krásný sen. Nechápavě jsem zašmátrala po budíku, ve snaze zbavit se toho úděsného hluku, ale ani hluboké zamáčknutí čudlíku ho nezastavilo. Až po několika vteřinách mi došlo, že ohavné zvonění nevychází z budíku, ale že se jedná o zvonek u dveří. Vypotácela jsem se z postele, málem se přerazila od pásek od županu a pak konečně zvedla uřvané sluchátko. 
Pošťák. Jaké překvapení. Slíbila jsem mu, že seběhnu dolů a v mírně panickém záchvatu jsem začala shánět oblečení. Tričko, trenky, župan, klíče a už jsem byla dole. Sympatický kluk už stál u dveří, jednou rukou mi podával balíček, druhou ke mně natahoval s elektronickým udělátkem, na které jsem se měla podepsat. Přestože jsem se snažila, zůstalo na obrazovce jen pár nevzhledných čar, k podpisu to mělo opravdu daleko. 
"Já jsem říkal, že přijdu ráno," houkl za mnou ještě ten fracek. Jakoby bylo něco špatného na tom, že jsem v županu, rozcuchaná jako divoženka, oči ještě zalepené. U Merlina! Vždyť ještě nebylo ani osm hodin!

Schody jsem pro jistotu vzala po dvou, aby se mi ten balíček náhodou nevypařil. Adresa a průvodní pokyny prozrazovaly, že přicestoval až ze Španělska. Nic jsem neobjednávala ani neočekávala. Zvědavostí jsem málem praskla. Jen co jsem zabouchla dveře, snažila jsem se do něj dostat, ale marně. Plastový obal byl příliš pevný a nepovolil ani pod zuby. Rezignovala jsem tedy na násilné vniknutí, dala si vařit kakao a vytáhla nůž. Jemnými tahy, šetrným zacházením a s až chirurgickou přesností se mi povedlo odpreparovat cancourek, jen abych zjistila, že je pod ním další vrstva té neuvěřitelné odolné balící věci. Druhý pokus už byl úspěšnější. Z balíku vypadla krabice. Ale ne jen tak ledajaká! Krásně olepená a vybarvená a zase důkladně zalepená.



S lepící páskou mám ale od Vánoc bohaté zkušenosti, takže i tuto překážku jsem zdolala poměrně rychle.

Poklad!! Vysypala se na mě spousta zlata a papíru a barev a dobrot a vůbec...


Jamón, turrones, podtácky, pohledy, fotky, přáníčka. To všechno mi poslali ze Španělska k Vánocům. Nádherné překvapení. Jen co dopíšu tohle, musím jim poslat děkovný dopis a mluvit s nimi na Skypu. Teda až potom, co si dospím, ten přerušený sen.







pondělí 5. ledna 2015

Učení, pohledy, učení...

Vánoce i Silvestra jsem přežila ve zdraví. Dokonce jsem si oboje i neuvěřitelně užila, přestože spolubydlící z toho nadšená nebyla. Ale tělo prostě nerozpůlíte. Moc jsem se neopila, maximálně tak přežrala všech těch dobrot. Samé cukroví, saláty, jednohubky, fondue... zkrátka ráj.

S novým rokem ale do mého života vstoupilo i zkouškové období. Prní zkoušku mám 7. ledna a to hned z Lingebry. Co si budeme povídat, mám z ní strach, ale poctivě se snažím učit. Jsou to hrozné nesmysly a vůbec to do hlavy neleze. Tak snad to nějak půjde.

Navíc v období vánočních svátků dorazily další dva pohledy, které mi udělaly vážně radost. A to nemluvím o skoro desítce těch vánočních. Miluju pohledy! :D

Pozdrav od Sedlčan

Překvapení z Běloruska