V neděli jsme dopoledne strávili na Hípice, jelikož María soutěžila v parkuru. Bylo vedro a táhlo se to, ale ti koně za to stáli. Poobědvali jsme v restauračce uprostřed hor a pak už vyrazili na letiště. Byla jsem tam o tři hodiny dříve, takže jsme stihli i rychlou véču. Pak už odbavení, prošacování, nakoupení posledních dárků a let.
 |
| Jen boty |
 |
| Výhled z restaurace |
 |
| Holky se baví vždy a všude |
Měla jsem sedadlo u okýnka a ještě že tak. Ten výhled byl úžasný. Jak se z velký měst stávají jenom shluky světelných bodů, které tvoří na tmavém pozadí jasné mapy. Nádherná podívaná. Zkazilo to jenom 15 minutové zpoždění a následné hodinové čekání na zavazadla. Co je sakra tak těžkého na tom, naházet kufry na auto, dojet s nima k pásu a tam je zase vyskládat?
Každopádně, alespoň jsem byla doma. Reklamy v češtině, otravní lidi v češtině, staré známé pokoutné praktiky..:D (Nepodstatně podstatná vsuvka s M) Vlak jsem stihla krásně a ochotný stevard mi dokonce pomohl s tím zatraceně těžkým báglem. Trochu mi zkazilo náladu zjištění, že: "Muffiny nevedeme už od začátku září. Je to skoro celý měsíc." Měla jsem sto chutí té babě vyložit, že jsem tady tři měsíce nebyla, tak ať si laskavě nechá své kecy pro sebe. No ale přece jsem slušně vychovaná a taky jsem byla trochu unavená, tak jsem radši trpěla hlady.
Cesta utíkala pomalu. Však jsem si taky vychutnala trochu té zeleně - konečně. Začínala jsem mít absťák. Na Svinově mě to přestalo bavit. Díky nepřítomnosti eskalátorů na vhodných místech jsem se s tím kufrem musela tahat sama. Zvládla jsem to, kdyby vás to někoho zajímalo. A doma už na mě čekala maminka a v chodbě uvítací transparent.
Pak už jen spousta vybalování a třídění. Od zítřka začnu zařizovat podstatné věci a domlouvat první schůzky s přáteli ;-)
PS: Kdo mi vysvětlí, jak se mi obrázky mohly uložit do PDFka a Word tak tomu věnuju dáreček.
.JPG)
.JPG)
