Tempus fugit

Už jsem někde zaslechla, že čas hrozně letí, ale kdo by věřil, že se mi budou 3 měsíce zdát jako jeden?

Ano, už příští neděli letím zpátky domů. Jestli se těším? To je divná otázka, protože na ni neznám odpověď. Možná by bylo lepší si to rozkouskovat. Na co se těším? Na přátele, rodinu, češtinu, knedlíky...Co bych si odpustila? Školu, pitomce, starosti.

Myslíte, že se doma hodně věcí změnilo? Když nepočítám lidi? Ti se mění ze dne na den. Moc dobře vím, jaké to je, když přijdete "o tu bezva akci kde se stalo tohle a tamto" a "pamatuješ na ten pátek jsme..." Pochybuju, že bych se taky dozvěděla nějaké novinky. Všechny budou vychladlé, staré a normální. To, co by se mnou nadšeně sdíleli, kdybych tam byla, nebude stát za zmínku. Na školu ani myslet nechci. Většina výběrů a rozhodnutí se učinila beze mě. A když si představím to shánění a žebrání zápisů... Merline chraň královnu.

Počítám s tím, že se mi bude po rodince Sebastia Vives stýskat. Docela ráda bych je viděla třeba v zimě, kdy by si mohli zajet k nám zalyžovat. Chtěla bych jim ukázat spoustu věcí, které prostě neumím popsat nebo je musíte zažít. Což mi připomíná, že pořád ještě pro ně nemám dárek! Jsem z toho na nervy. Chci jim něco dát. Za to jak se o mě starají, jak se ke mně chovají, za všechno... Vůbec nic mě ale nenapadá. Potřebovala bych příručku Jaký vybrat dárek nebo něco na ten způsob. Jsem v tom nemožná, já vím, ale dá se to nějak naučit? 

Pro většinu ostatních domácích už dárečky mám. Větší, menší, hezčí, ještě hezčí, užitečné i prachosběrací, drahé i levné. Chybí mi pár, které jsem nikde nesehnala. Utěšuju se představou, že na letišti ještě něco koupím. Jinak to bude trapas. Naštěstí tam budu tak o dvě hodiny dřív, takže snad budu mít čas něco vybrat. Jestli se tam teda vyznám. Snad nenastoupím do letadla do NY :D

Jestli vůbec všechno nacpu do kufru. Mám mnohem víc věcí, než když jsem přijela - boty, oblečení, knihy... Doufám, že nebudu muset na poslední chvíli shánět další kufr. To by mě asi trefilo.

Chjo, asi jste pochopili, že tenhle článek není o ničem, jenom jsem se chtěla trošku vypsat. Tak běžte zase dělat něco užitečného.

Já pomalu zabouchl dveře, 

a už se to ve mně béře. 

Ještě nemáš rozvázané tkaničky, 

hladím ti tvé tvářičky. 

Roztrhal jsem ti tričko 

a políbil ti líčko. 

Pak spodní prádlo začalo létat, 

prsty mezi vlasy začal jsem ti splétat. 

A po fenylethylaminu, 

udělal tě jako Aminu.

(L.)