Osobní objímač

Omluvit se není lehké. Vím to sama moc dobře. Nicméně pořád se tak nějak očekává, že když někomu ublížíte, měli byste se omluvit. A nemusí to být zrovna typická fráze "Omlouvám se". Kolikrát stačí toho druhého obejmout, pohladit nebo něco hezkého říct. Jenom abyste dali najevo, že ho máte rádi a že vás to mrzí.

Já sama se kolikrát omlouvám se prohřešky druhých a to jenom proto, že neumím vydržet tu atmosféru, která se kolem stahuje jak mraky před bouřkou. Nemyslím si, že by to byl správný postup, ale jsem hold Váha a nic s tím asi neudělám. Ale štve mě to. Štve mě to tím víc, že opravdoví viníci jednoduše mlčí. Nejhorší možné řešení. Dělat mrtvého brouka a čekat, že se to nějak přežene a budeme se tvářit jakože nic? Tak to je opravdu sprosté a hlavně nefér. Ve své podstatě se jedná o podvod. Odmítáte přiznat svoji vinu a ještě ji házíte na druhé. Jak dlouho se to dá vydržet?

Občas je nutné stáhnout uši, schovat ego do šuplíku a být tím prvním, kdo se chce udobřit. Není to projev slabosti nebo podřízenosti. Naopak - jedná se o výraz důvěry, lásky a potřeby být tomu druhému nablízku.

Amen sestry

STS

Nečekala jsem, že to půjde tak rychle. Ze Švýcarska jsem si posla pohled. A ne, nebylo to jenom proto, že mi nikdo jiný nenapíše. Dalším důvodem byl pokus. Chtěla jsem vyzkoušet službu Student to Student. Měla by sloužit studentům, kteří cestujou po Evropě a chtějí napsat domů nebo kamarádům, že jsou v pořádku. Prostě se do místa pro známku napíše STS a posílá se zadarmo. Teda jo, funguje to jenom na pohledy. A ještě by po vás nějaký neznalý pošťák mohl chtít peníze. Mi tam sice napsali nějaké T, které prý znamená pokutu, ale pohled byl normálně ve schránce, takže pohoda. Můžete zkoušet i vy.

Stojka

Už mě nebaví, jak každý umí stojku, jenom já ne. Sice netuším, jak se ji naučím, ale prostě to přes prázdniny zvládnu. Nejdřív jenom na hlavě, potom i na rukách. Držte mi malíčky, ať si nezlámu vaz ;-)

V roce 2014 se mi stojku naučit nepovedlo. Na pár let jsem to uložila k ledu a učila se jiné věci.
Teď (píše se začátek roku 2018) jsem se rozhodla do toho pustit znovu. Jsem na Erasmu v Helsinkách (více tady) a občas mám moc volného času. Občas ho mám moc málo a proto je potřeba dělat cokoli jiného, jen ne školu a práci. Tak proč se třeba nepostavit nahlavu :D

Prozatím můžu prozradit, že po měsíci trénování jsem na dobré cestě.

Švýcarsko

Prý se má čas od času relaxovat. Poslušna této rady, vydala jsem se s maminkou na poznávací zájezd do Švýcarska. Byl to dárek k maturitě a zároveň vítané rozptýlení v temných dnech uvěznění.

Poděkování

Skoro celý rok jsem doučovala A. z hotelovky matematiku. Když jsem s ní začínala, propadala. Teď, ke konci roku jsme to vytáhly na trojky. Úžasný úspěch. Jsem na ni hrdá. Vídávaly jsme se v pátky a teď byla poslední příležitost. Říkala, že mi chce poděkovat. Myslela jsem, že řekne díky a půjdeme domů. Proto jsem byla velice překvapena, když se vytasila s obří kytkou. Cítila jsem se vážně polichocena. Nemusela mi ji dávat. Celý rok mi pravidelně platila, takže jsem si cokoli navíc nepředstavovala. Byl to moc hezký pocit. :)

Chuť čísel

Pátek večer. Čajovna. Bolavé tělo i mozek. Příjemná atmoška, Zelená mlha a Vanilkové nebe. Chybí už jenom debata na nějaké hlubokomyslné téma. Tentokrát jsme se dostali k synestezii. Ne že bychom věděli, že se tomu tak říká. Google mi to prozradil až příští den, ale je fajn to slovíčko znát.

V podstatě jde o to, že k různým smyslovým vjemům, přiřazujete jiné. Třeba vidíte barvu zvuku, cítíte vůni nebo chuť barev. My jsme se konkrétně zabývali barvou a chutí čísel. L. to měl pěkně roztřízené, tak mě napadlo se nad tím taky zamyslet. Pochybuju, že bychom měli onu opravdovou schopnost. Spíše jde jen o takový pocit. Každopádně to stojí za záznam. Tak tady máte seznam mých barev a chutí. (Jestli jsem trochu ovlivněná L. nebo celodenním pečením, tak se omlouvám.)

  

Číslo	Barva	Chuť
1	světle modrá	bílek s cukrem
2	tmavě modrá	borůvky
3	oranžová	kyselé okurky
4	červená	maso
5	žlutá	slaná
6	hnědá	perník
7	zelená	čokoláda
8	fuchsiová	peprmintová žvýkačka
9	černá	zázvor
0	bílá	kari

Návod pro moderního muže

S chlapama je to o hubu. Přivádí mě k šílenství a stejně to bez nich nejde. A protože jsou někdy natvrdlí (a to jakože fest), sepíšu malinký návod pro všechny, kteří potřebujou popostrčit.

Doufám, že se časem bude  rozrůstat, jak mě budou napadat nové věci. Kdyby napadlo něco i vás, klidně se podělte.

• Objímat zezadu - ve stoje, v sedě, v leže, kdykoli a kdekoli. 
• Komplimenty - jaké jsme krásňoučké, měkkoučké, heboučké, jaký to máme super zadek, nohy, vlasy a vůbec všechno... 
• Prsa - ať jsou velká nebo malá, hrajte si s nima. Hladit, laskat, pusinkovat dokud nejsou bradavky jako kámen. 
• Vlasy - další super hračka (pačka). A když nám je shrnete z očí a dáte za ucho.. uáá!
• Dárečky - nejde o diamanty ani drahé šaty. Stačí čokoláda nebo kytička sedimkrásek. 
• Krk a uši - nikdo není odolný.
• Žárlivost - trocha ochranářství je v pohodě, ale čeho je moc, toho je příliš. Vážně nezahýbáme za každým rohem (alespoň většina z nás)
• Naučte se omlouvat a udobřovat. Když je holka nebezpečně potichu a sedí k vám zády nebo na vás naopak divně zírá, je to většinou znamení, že jste jí nějak ublížili. Nejspíš vám nebude jasné čím, každopádně ji pořádně obejměte, opusinkujte a omluvte se.
• Dlaždič - i když je to práce záslužná, jeho slovník raději zapomeňte. Nadávky nesluší ani nám ani vám. (Dokud nezakopneme o roh skříně, pak se dá prominout všechno.)
• Hlavně nenápadně - trocha toho dráždění na veřejnosti je přípustná, občas dokonce nutná. Polibek sem, nenechavá ruka tam a hned je ten den veselejší.
• Tulení - film není vždy jen předehrou k sexu. Někdy chceme jenom tak relaxovat, mazlit se a vidět víc než prvních patnáct minut...
• ...ale když už se lísáme moc, je to jasné znamení, že na to chceme skočit. Pusa na krk? Koleno mezi nohy? Ruce pod tričkem? Na co ještě čekáte?!