Před pár týdny jsem narazila na inzerát, ve kterém hledali schopné lidi na práci krupiéra. Ovšemže bych o tom nepsala, kdyby mě to neuchvátilo. Už jenom to slovo - krupiér. Jak líbezně to zní, když ho vyslovíte nahlas, jak sladce se převaluje na jazyku. A co teprve ta představa bondovského kasina, velkých peněz a nehynoucí slávy. Teda, to poslední by asi neklaplo, ale stejně.
Rozhodně jsem neváhala a poslala na uvedený e-mail svůj životopis i motivační dopis. O týden později mi pak přišla pozvánka na osobní informativní pohovor. V Olomouci. Což mám trochu z ruky, že. Těch pár hodin jsem se ale rozhodla svému snu obětovat. Před polednem jsem vyrazila z Opavy, s batohem i kufrem plným jídla, jelikož jsem to pak rovnou brala do Brna. Olomouc se zdál fajn. Hezké nádraží, divný hlas v tramvaji a všude ty pitomé kočičí hlavy. Půl hodinky jsem si četla u orloje a pak se vydala do jejich kanceláře.
Odevzdala jsem životopis, vyplnila krátký dotazník (v podstatě to stejné co v životopise) a už jenom čekala na osobní přijetí. Blonďatá paní byla milá a měla zkoumavý pohled. Vyptala se mě, jak jsem se o jejich kurzech dozvěděla, proč bych chtěla dělat krupiéra, co mě na tom láká, jestli nejsem barvoslepá a jestli mám v pořádku ruce a prsty. Po zpovídací části přišla část ukázková. Jeden z jejich lektorů si mě a ještě jednu uchazečku vzal do vedlejší místnosti, která slouží pro výcvik nových adeptů a ukázal nám, jak se hraje ruleta a blackjack. Zamilovala jsem se do žetonů, karet i hracích stolů. Fascinovala mě práce jeho prstů. Jak obratně čipoval žetony, odkrýval karty i jak se opíral o stůl. Musím podotknout, že všechny simulované hry jsem prohrála, takže opravdu bych raději stála na místě krupiéra než hráče. Pak pokračoval pohovor s blonďatou paní. Jak mě doteď všechno nadchlo, nadešel čas zchlazení. Dozvěděla jsem se, že kurz trvá 7 týdnů, každý den, celý den a samozřejmě jen v Olomouci a Praze. Což by znamenalo přestěhovat se na měsíc a půl na ubytovnu nebo koleje. I to by se dalo zvládnout, nicméně cena kurzu (35 000) mě donutila se pousmát. Kde asi tak studentík vezme tolik peněz? Její květnaté řeči o tom, že je to v podstatě půlka měsíčního výdělku v Anglii nebo že v ostatních evropských státech to stojí v přepočtu kolem sta tisíc už první nedokonalý dojem nenapravily.
Kariéru krupiéra prozatím tedy odsouvám na spodní příčky seznamu snů a až budu mít volných čtyřicet tisíc, tak se k ní vrátím.
Druhou věcí začínající na písmeno K, která mi už delší dobu leží v hlavě jsou květiny. Každý den procházím kolem rozkvetlých stromů i záhonů a pohledem obdivuju ty barevné a voňavé zázraky přírody. Pokaždé si představuju, jak dostávám kytičku tulipánů, narcisů, sedmikrásek nebo těch pěkných žlutých kopretin. Merlinužel nějak nemám, od koho je dostat. Ani vyslovené konkrétní přání mi je nepřineslo, tak mi asi nezbyde nic jiného, než si je koupit nebo netrhat sama.
PS:
Nové bylinky pro rok 2015 úspěšně nakoupeny na opavském Dni Země. Máta mojito, máta čokoládová, tymián a pažitka. Zelené zdar!
