Brno - střed světa??

Vykašlat se na chlapy! Vlezou vám pod kůži, do mozku a usídlí se tam, takže vyhnat je odtamtud je snad úplně nemožné. Jak se s tím dá vůbec žít? Co si to zase stěžuju? Vezmeme to po řadě.

Zaprvé P. Sere na mě, tak já na něho budu taky. Byli jsme teď se školou na čtyři dny na výletě. V městečku kousek od něho. Jako Pálava je fajn, ale když mi napsal, že nepřijede, protože je moc líný, tak to mě dožralo. Líný? Jak jako líný?! Já se mám do Brna táhnout víc jak tři hodiny vlakem a on je líný si zajet pár kilometrů. Tak jsem ho smázla z FB. Ani si toho nevšimnul. Vedli jsme kraťoučký rozhovor, během kterého jsem zjistila, že je to zbytečné. Pořád ho mám ráda a rozplývám se z něho, ale co je moc to je moc.

Zadruhé K. Dle FB má nějakou holku. No a? Vždyť jsem na něj nasraná, nesouhlasím s ním a nemluvila jsem s ním půl roku. Tak proč mi to kurva tak vadí? Je to stejný pocit jako když jsem ho tehdá viděla projet s Black Beauty okolo jenom tisíckrát silnější a nechutnější.

Dobře, dejme tomu, že jsem do jednoho z nich blázen. Tak co se mi tam sere ten druhý? Nestačí být zamilovaná do jednoho, který o mě nestojí? Né, já musím mít něco extra. Hned dva, že…

A zatřetí F. Chce přijet a předat mi fotku. Nechci ho vidět, ani s ním mluvit. Vlastně bych s ním nekomunikovala vůbec nebýt toho, že je snad jediný, který si se mnou povídá. Možná jsem už úplně asociální. Všichni mi přijdou tak falešní a úplně nechápaví. Lidi jsou oškliví a nepoužívají mozek. Jak můžou být tak vypatlaní? V poslední době se tady cítím jako cizinec a vyděděnec mnohem více než během posledních dvou let. A to je co říct.

Abych si jenom nestěžovala. Právě jsem se vrátila z Pálavy, kde jsme se třídou strávila čtyři dny. Krásně nám vyšlo počasí, bylo slunečno a horko. Prochodili jsme spoustu super krásných míst. Jediné, co to trochu kazilo, bylo neustálé stěžování si, které jsem slyšela od rána do večera. K. a L. se holt nezmění. (mimochodem na ty dvě jsem taky naštvaná. Ignorují mě a připadám si jenom využívaná) Spoustu nádherných věcí jsme taky jenom tak proletěli, protože nebylo tolik času, což podle mě byla škoda. Ale člověk nemůže mít všechno, že?

Nebo může???

DIY nálada

Dnešek nezačal zrovna dobře. I když, jak se to vezme. Vyspala jsem se krásně. Zdály se mi mooc pěkné sny o P. :D Ale pššt, neříkejte mu to. Kašle na mě, takže se na něho taky asi vykašlu. Vždyť bez chlapů se dá žít. Kluci jsou pro mě odteď vzduch...

To jsem ale říct nechtěla. Zkrátka ráno byla dusná atmoška, protože mamka byla nějaká nakrknutá. Chvíli mi trvalo, než jsem to rozluštila, ale pak mi to došlo. Ona chtěla jít na ten pochod. Jako každý rok se koná pochod na Včelí hrad za účelem vítání jara. Jenomže nikomu se letos nechtělo. Jedni byli nachlazení, u druhých protestovali rodiče. To se nesmíte divit, že se mi nechtělo jít samotné s máti.

Využila jsem tedy volného dne (původně jsem chtěla pracovat na seminárce, ale v pátek jsem nestihla knihovnu (zmetci mají jenom do pěti), takže se nedalo svítit) a rozhodla se dodělat si kraťasy. Už loni v létě jsem zrušila staré a roztrhané jeany a udělala z nich kraťásky. Určo víte, že já na takové krátké věci moc nejsem, ale tyhle byly fakt boží. Dokonce jsem je podle vzoru sestřenek odbarvila savem a tročku potrhala. No prostě bomba. Jediná věc, která jim chyběla, byly malé, kovové pyramidky. Neuměla jsem je nikde sehnat. U nás se neprodávají. Několikrát jsem prosila E., aby mi je přivezla z intru, tam je prý mají, ale bylo to jako mluvit do zdi. Rok skoro uběhl a pyramidky nikde. Tak jsem si je objednala přes net. A tenhle týden konečně dorazily! Byla jsem so happy!! Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na nejlepší způsob, jak to tam zapíchat, ale pak už to šlo jedna báseň.

 Podél kaps jsem jich chtěla mít původně víc, jenomže se tam kříží několik látek a i přes veškerou snahu se mi nepovedlo pyramidky tam procpat. Tak jsem si ozdobila i poutka vzadu. :D

Úplně se těším, až si je v létě obleču. Snad to bude už ve Španělsku.

A protože mám málo co dělat, usmyslela jsem si vyrobit další dvě věci. Jo, vím, že mám ještě rozdělanou tu diskokouli, ale je v pořadníku :D

1 - Zalíbily se mi provázkové koule. Není na tom nic těžkého, jenom nemám doma ani balonky ani tekuté lepidlo, takže to bude muset počkat.

2 - A zadruhé mě nadchla Explosion box. Myslím, že by to byl ideální dárek pro A. Už mám několik nápadů v hlavě. Vyhrabala jsem staré papírové sety a možná se do toho pustím ještě dneska. Uvidíme, jak se mi bude chtít.
Ještě se stavíme na návštěvu k M. a P. Dle všeho mi konečně přišel štěteček na nehty, tákže... se bude malovat! Jupí!

Explosion box

Jo, objevila jsem zase něco pro mě. Je to piplačka ale je to krásné a čačí. Zdá se mi to jako ideální dárek pro A. Tak snad se mi to povede a snad na to do té doby nezapomenu. Pár fotek stažených z netu jako inspirace. Až budu mít svoje, tak je tam samozřejmě mrsknu taky ;-)