Turmee & Mee: Doháněcí příspěvek č. 2

20.12.2013 - Den, kdy jsem byla víceméně donucena jít na Stužkovací večírek čtvrtých ročníků. Mnohem raději bych strávila dvě dlouhé hodiny na zkoušce orchestru. Místo toho jsem ale slíbila K. doprovod a zaplatila příspěvek. To už jsem jít musela, přece jim tam to jídlo nenechám, že?

Začalo to jako vždy ne zrovna ideálně. Dvacet minut jsem čekala na K. a zmrzala. Když se mi uráčila za pět šest zavolat, že stojí už vevnitř, tak mě málem kleplo. Nechápu, jak kolem mě mohla proklouznout, ale hlavně jsme byly domluvené, že se potkáme VENKU!

Polkla jsem veškerou nechuť a odvážně vstoupila do jámy lvové. Po celém dni uběhaná, v riflích a s šaty složenými v tašce. Rychle jsem se převlíkla a zkonstatovala, že zase vyčnívám. Všechna děvčata byla načančaná, zmalovaná a ty účesy. Přísahám, že L. vypadala jako pudl!

Přetrpěla jsem trapný proslov zástupce, všechny ty scénky, nacpala si hladové břicho večeří (která byla to nejlepší z celého večera - americké brambory a kuřecí kapsa), nechala se pasovat na maturanta čekatele, dostala stužku, šerpu (ano, zbytečnou, překážející a vůbec pitomou šerpu) i překvapivý dáreček od třídního - vykrajovátko ve tvaru komety. Prý "ať nás tato hvězda provází při maturitě i v životě". Pak už jsem s K. zaparkovala na baru a vyčkala na vyhlašování tomboly. Ta byla fakt vtipná a pokud si na nějaké položky vzpomenu, tak je připíšu.

Když konečně přijela mamka od K. jako náš odvoz, bylo teprve deset hodin, ale pro mě nejvyšší čas jít domů. Nuda už mě ubíjela, stejně tak představa brzkého vstávání další den. Rozloučila jsem se s pár méně opilými spolužáky a vypadla.

Tím vším jsem chtěla říct, že jsem to přežila ve zdraví a jenom doufám, že už nic podobného nebudu muset absolvovat.