sobota 17. srpna 2013

Dvanáctihodinový oběd


Dopolední se vztekání při úkolech, které musel rozetnout až Javier. Nezlobil se ani nerozčiloval. Jenom mi řekl, že když se jde proti Carme, začne se vztekat a musí se počkat, až se uklidní, což trvá dlouho. Proto je lepší nejít s ní do konfliktu.
Jako já hádky nesnáším, ale nemyslím si, že by to byl dobrý přístup. Pokud odmítne například jíst zeleninu nebo opravit si chybu ve slově, nesmíte jí říct: Uděláš to teď a tady! Musí se počkat, až sama bude chtít. No a když nebude? Tak to může udělat zítra...

Kromě toho pak další absurdní situace. V poledne rodiče odešli, prý mají společný oběd. Řekli mi to už předem, takže pohoda. Zajímavé to začalo být, když v sedm večer zavolali, že se trochu opozdí (TROCHU?) a že se máme navečeřet. Nutno podotknout, že nic moc k jídlu tady nebylo. Nicméně holky neměly hlad, i když si myslím, že se snažily čekat na rodiče. Nakonec jsem je k večeři dokopala v deset. Ještě před ní jsme ale museli zavolat Javierovi, protože Neus brečela jak zjednaná, protože se bála, že si jim něco stalo. Asi ji uklidnil, nevím. Nemluvila jsem s nimi. 
Skoukly jsme film a v jedenáct jsem je zahnala do postele. Bude dvanáct a pořád ještě nejsou doma. Trochu delší oběd nezdá se vám?

Žádné komentáře:

Okomentovat