Dopolední se vztekání při úkolech, které musel rozetnout až Javier. Nezlobil se ani nerozčiloval. Jenom mi řekl, že když se jde proti Carme, začne se vztekat a musí se počkat, až se uklidní, což trvá dlouho. Proto je lepší nejít s ní do konfliktu.
Jako já hádky nesnáším, ale nemyslím si, že by to byl dobrý přístup. Pokud odmítne například jíst zeleninu nebo opravit si chybu ve slově, nesmíte jí říct: Uděláš to teď a tady! Musí se počkat, až sama bude chtít. No a když nebude? Tak to může udělat zítra...
Kromě toho pak další absurdní situace. V poledne rodiče odešli, prý mají společný oběd. Řekli mi to už předem, takže pohoda. Zajímavé to začalo být, když v sedm večer zavolali, že se trochu opozdí (TROCHU?) a že se máme navečeřet. Nutno podotknout, že nic moc k jídlu tady nebylo. Nicméně holky neměly hlad, i když si myslím, že se snažily čekat na rodiče. Nakonec jsem je k večeři dokopala v deset. Ještě před ní jsme ale museli zavolat Javierovi, protože Neus brečela jak zjednaná, protože se bála, že si jim něco stalo. Asi ji uklidnil, nevím. Nemluvila jsem s nimi.
Skoukly jsme film a v jedenáct jsem je zahnala do postele. Bude dvanáct a pořád ještě nejsou doma. Trochu delší oběd nezdá se vám?
Žádné komentáře:
Okomentovat