Tak jo, dneska byla na řadě Neus, aby si hrála na profesoru. Stačí to shrnout do jedné věty: V deset skončila a byla to největší hádka za tu dobu, co tu jsem. Křičelo se, vyhrožovalo a třískalo dveřma. Naštěstí oběd všechno uklidnil.
Pak jsem se pustila do hry se Samem-vlkodlakem. Hra na dlouho, ale vydatná. Stýská se jí po něm.
Byla přerušena jen dvouhodinovou večeří v božím podniku -
Sopa de lletres. Měli tam sloupy z knih a světla ze stránek knih. Jídlo vynikaující a obsluha boží. Miluju to tam!
 |
Jeden z asi osmi chodů |
 |
Můj dezert |
 |
Štamprle na cestu |
 |
Poděkování podniku |
Žádné komentáře:
Okomentovat