Dneska jsem šla spát před čtvrtou ranní a to jenom z toho důvodu, abych si s Gordonem zahrála. No nejsem já to obětavý tvor? Hra byla suprovní, ale nedokončily jsme ji, protože jsme obě usly. Kolem deváté jsem pak vstala, nachystala snídani, něco snědla a spala dál až do poledne.
Někdy v tu dobu dorazily abuelas a tía, a kolem třetí jsme se vydali do městečka Luciana, kde měla mít Carme koncert. Nejdřív jsme se najedli a pak vyrazili k malému kostelíku, kde se to odehrávalo. Bylo to fakt nádherné. Atmosféra boží, okolí úžasné... prostě to nejde popsat. Mám pár fotek, tak si to zkuste alespoň představit.
Opět jsem došla k závěru, že hudba je to nejúžasnější, co člověk tvoří, hned po čokoládě. Je to univerzální jazyk, trochu jako matematika. Je nepřekonatelná, nevyslovitelná a nepopsatelná. Musíte to zažít. A nejenom slyšet, ale i cítit. Cítit jak vám vibrují kosti, uvolňují se vnitřnosti, jak váš mozek sestupuje na vyšší úroveň poznání.
Navíc, když se jedná o tak nádherné nástroje jako jsou smyčce. Nemluvím o tom, jak si lebedí i zrakové orgány, když se v orchestru nacházejí velmi pohlední španělé v černých košilích. No já tam byla úplně na měkko...
 |
| Celá ta banda |
 |
| Ňamy... |
Žádné komentáře:
Okomentovat