Dneska jsem si konečně vytiskla pár foteček. Víte, že na to moc nejsem - na fotkách většinou vypadám jak překvapený vorvaň a navíc to krade duši. Právě proto si těch několika vystavených opravdu vážím. Jsem na nich s lidma, kteří pro mě něco znamenají/li; jsou to fotky, které zachycují okamžiky, které si chci pamatovat. Proto mi je líto, že je mám jenom tak poházené a sedá na ně prach. Už delší dobu se zabývám myšlenkou na nějaké pěkné rámečky, ale dosud jsem se do toho neponořila úplně - až do dneška!
Trochu jsem googlila a vytvořila několik variant:
1. Nakoupit obyčejné dřevěné rámečky, ozdobit, slepit k sobě, pověsit.
2. Vyrobit něco takového
3. Vyrobit origoš rámečky podle tohohle návodu.
Nejvíc se mi asi líbí návrh třetí. Je nejlevnější a můžu se na něm nejvíc vyřádit. Navíc mám už v hlavě pár nápadů. Tak snad se mi povede skočit někdy během týdne do města a okouknout všechny důležité propriety.
Když už jsem u těch fotek. Zmiňovala jsem se už o mé užaslosti polaroidy? Prostě jsem na ně narazila a zamilovala se. Ty fotky mají atmosféru, mají duši. Snad někdy v budoucnu, až budu mít dost peněz.
PS: Dneska jsem narazila na zajímavou věcičku. Jde o kolování knížek. Prostě si vezmete knížku, která se vám fláká na poličce, hodíte do ní kód a pak ji někde zapomenete. A pak už můžete sledovat její pouť světem.
Žádné komentáře:
Okomentovat