Skupinové výlety už ne! (Erasmus)

Po relativně úspěšném výletu s ESN do Provoo, jsem se tentokrát přihlásila na trip do Turku.  Hlásili příjemných +2 °C, polojasno. Lístky na autobus jsem měla koupené dva týdny dopředu, svačinu zabalenou a jako jediná jsem věděla, kudy se dostat na správné nástupiště. Možná už tohle mě mělo varovat.

Turku je od Helsinek vzdálené asi 150 km (2 hodiny busem) na západ. Město bylo založeno už koncem 13. století a až do roku 1812 bylo správní centrem Finska. Švédsky se jmenuje Åbo a asi 5 % obyvatelstva mluví švédsky. V roce 1640 zde byla založena první univerzita (Královská akademie), která po velkém požáru města byla roku 1828 přemístěna do Helsinek.

Cesta autobusem docela utekla. Společnost Onnibus, která zařizuje většinu dálkových spojů, má pochodlné vozy, s WC, WiFi i záskuvkami. V Turku nás už čekala místní studentka, která nám měla dělat průvodkyni. Nevím sice, co přesně studuje, ale cestovní ruch to asi nebude. První kroky směřovaly do obřího obchodního centra, kde jsme na žádost několika účastnic vyhledali toalety. Nakonec se asi 14/19 naší skupiny rozhodlo vykonat nutnou potřebu, takže jsme tak strávili tak 15 minut. Pod velením paní průvodky jsme se následně hodinu procházeli kolem řeky směrem k hradu, a pak pokračovali hodinu zpátky - tentokrát ale po druhém břehu, abychom prý měli jiný výhled. A když říkám procházeli, tak opravdu procházeli. Tempo ostatních účastníků zájezdu bylo vraždné. Ať jsem se snažila sebevíc, pořád jsem někomu šlapala na paty a ať jsem fotila sebemenší blbosti, vždycky jsem po minutce skončila v čele výpravy. 

Dvoupatrová červenka se vším možným vybavením

Řeka Aura, která protéká městem, je překlenuta 10 mosty. Zároveň je také domovem mnoha přístavů a doků. Její pobřeží je klidné a romantické a v létě to musí být oblíbené místo na pikniky a relax. Nicméně i krásný výhled na lodě uvězněné v ledu se po 20 minutách okouká. Proto jsem se rozhodla opustit tu skupinku promenádních důchodců a po dosažení hradu jsem se od nich distancovala. A to i za cenu vynechání společného oběda. Přece mám svačinu.

Jeden z mostů byl osázený krásnými narcisy. Dokonce na něm hrála podivná hudba. Možná šlo o jedno z mnoha uměleckých děl roztroušených po městě.

Je zvláštní vidět květiny hned vedle 20 cm ledové pokrývky

"Most"

Hrad v Turku, stojící na břehu řeku Aura, je největší dochovanou středověkou budovou v celém Finsku. Spolu s katedrálou jsou nejstaršími, stále využívanými budovami. Bohužel jsme neměli čas na prohlídků hradu zevnitř (proč asi). Takže jsme si ho nafotili ze všech stran a vydali se zpátky. Teda já jsem se rozhodla oběhnout ještě asi milion zajímavých míst, zatímco ostatní mířili na oběd. 

Hrad v Turku

"Slavná" kopretina (nebo sedmikráska?) na břehu řeky, v blízkosti doků

Lavička na břehu řeky s popisky světových stran v mnoha jazycích

Turku jako takové je normální, ne příliš hezké město. Moderní paneláky stojí vedle prastarých kostelů. Ty jsou sice krásné, ale hrozně daleko od sebe. Jako první jsem zamířila k neogotickému kostelu sv. Michaela. Dovnitř jsem se nedostala a kvůli autům a panelákům se mi ho ani nepovedlo moc hezky vyfotit :(

Přesunula jsem se na druhý břeh řeky, kde jsem potkala několik podivně roztomilých sošek, vylezla na nejvyšší kopec s výhledem na Turku, minula krásnou budovu čajovny a další muzeum a zamířila ke katedrále. Obkroužila jsem ji zevnitř a zvenku a pokračovala v cestě.

Čajovna

Turku

Abo Vetus & Ars Nova

Hlavní čtvercové náměstí je lemováno nevzhlednými budovami s malým kostelíkem v čele. Prý se zrovna konaly typické trhy, které zahrnovaly asi pět stánků. Tři s kočičkama a dva s potřebama do sauny.

Kostelík na náměstí

Čtvercové náměstí

"Vyběhla" jsem si kopec k Muzeu umění, vyfotila synagogu a pak už jen čekala na autobus. Nachodila jsem asi 11 km během těch tří hodin. Za pochodu jsem slupla banán a svačinu si snědla v klidu až v autobuse. Myslím, že další skupinový výlet si asi nechám ujít a raději pojedu sama. Přece jen, socializačních aktivit jsem si užila až dost.

Museum umění

Synagoga