Turmee & Mee: Ve dvou se to lépe táhne (Erasmus)

Uběhlo 49 dní mého velkého finského dobrodružství. Bylo mi smutno, zima a měla jsem hlad. Snášela jsem to statečně, nicméně můj úžasný přítel se stejně rozhodl, že mě přijede navštívit a osobně ukončí všechna moje trápení. Tak se na týden stalo Finsko kouzelným místem, které jsem mohla sdílet s někým dalším. (pokračování)

Po lehce znervózňující pátrací akci na letišti jsem drahouška ubytovala v mém pokoji. Teoreticky bych ho měla nahlásit na recepci, pronajmout mu matraci, peřinu, polštář a ještě zaplatit tučný poplatek, ale co recepční nevidí, to nikoho nezajímá. A to nebyl jediný "nelegální" čin, který jsme společně spáchali. Párkrát jsme jeli načerno vlakem a padělali jsme potvrzení o studiu, abychom se mohli oba nadlábnout ve školní restauraci za pohých 2,60 € (normální dospělácká cena je 8 €).

Jako první jsme podnikli krátký průzkum okolí. Jelikož jedinou zajímavou věcí v okolí je arboretum (

Viikin puulajipuisto), vydali jsme se na procházku po zamrzlém parku. Obdivovali jsme stromy bez listí, ledový záliv a nechali si umrznout několik prstů.

Abych D. ukázala pravou podstatu finství, rozhodla jsem se ho vzít na výlet ke Kuusijärvi. Samotné se mi tam tolik zalíbilo, že jsem tu zkušenost chtěla sdílet. Naštěstí nebylo narváno, takže jsme si mohli v saunách velebit, jak dlouho se nám chtělo. Oba jsme v sobě vyhrabali dostatek šílenství, abychom se koupali v zamrzlém jezeře. Pro zahřátí jsme si ještě udělali procházkový výlet po okolí. Takovému krásnému počasí se nedalo odolat. A vypocené kalorie, jsme samozřejmě ihned doplnili.

Následující den jsme se rozhodli trochu cestovat. V Helsinkách jsme nasedli na loď a dopluli k ostrovu na předměstí. Suomelinna je námořní obranná pevnost, rozkládající se na osmi dodnes obydlených ostrovech. Komplex staveb na propojených ostrůvcích je dokonce zapsán na listině kulturního dědictví UNESCO.

Pár roztomilých domečků, kasárny, různě rozestavená děla, několik muzeí (většina z nich je na zimu zavřených). Počasí nám vyšlo, a protože byla kosa jak v Rusku (nebo ve Finsku?), měli jsme to všechno skoro sami pro sebe.