Ano, hádáte správně. Povedlo se mi přežít celý kurz v pořádku a dokonce ještě složit veškeré zkoušky! Jsem prostě co? Boží!
Byl to teda pěkný záhul, přestože jsem si po prvních dnech říkala, že to není nic hrozného, že jsem vycvičená ze školy a z ODZM. Jenže moje tréma se jako vždy projevila v nepříjemné intenzitě. Testy z teorie, které jsme psali ve středu ze sedmi proběhlých přednášek, byly hračka. Metodický výstup v sobotu byl o něco horší. Vybrala jsem si jedno z nejhorších témat a ještě zapomněla hned na první bod. Ale jinak v pohodě.
Nejhorší byly samozřejmě jízdy. Rozklepaná kolena, zmrzlých všech 20 prstů a o bolesti břicha ani nemluvě. S pořádnou dávkou štěstí se mi ale povedlo všemi testy projít a teď je ze mě slečna instruktorka. Je to povznášející pocit.
Když si představím to zoufalství a depresi, když jsem třetí den zjisitla, že vlastně vůbec neumím lyžovat, že všechno dělám blbě a ještě u toho vypadám jak magor... no, škoda mluvit. Dneska máma pocit, že bych mohla létat. Pokud by mě teda nebolely všechny svaly. :D Některé z lyžování, jiné pak z té natřásající se jízdy v zadní části dodávky. Kluci (aneb čtyřicetiletí pánové) mě ochotně hodili domů. Musela jsem sice sedět na vlastní tašce a balancovat mezi basami piva, ale je to lepší, než se táhnout vlakem.
Teď jdu teda dohánět všechny zameškané internetové činnosti a zítra se vrhnu na školu.
Sněhu zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat