Zaprvé bych chtěla říct, že nemám ponětí, co ten nadpis znamená. Vynořil se sám od sebe a protože nadpisy mi vždycky dělaly problém, dál jsem nad tím neuvažovala.
Zadruhé se musím přiznat, že vážně začínám být nervózní. Nevím konkrétně z čeho, nicméně mám špatný pocit. Už několik nocí jsem se pořádně nevyspala. Buď koukám na strop nebo se budím z ošklivých nočních můr, které se stejně vracejí, jakmile zavřu zase oči. Normálně mám strašidelné a temné sny ráda, jenomže tohle je něco jiného. Jako ticho před bouří, akorát že je hluk. Chápete? Hm.. já taky moc ne a protože to prostě popsat neumím, tak se tím nebudeme dál zabývat. Zkrátka jsem unavená, mrzutá, bolí mě hlava. Nemůžu se na nic soustředit. Ani na čtení, natož na školu. Vůbec mi nedochází, že v pátek bych měla odjet na ten kurz. Čekají mě tři písemky a taky mi je to šuk. Naopak si velmi jasně uvědomuju, že zase se mnou nikdo nemluví. A já vážně nevím proč! Připadám si podvedená. Neřeknu, kdybych na někoho byla ošklivá, pomlouvala někoho nebo něco provedla. Přísahám, že se nic takového nestalo. Jednduše jsou všichni dál než předtím. Nejlepší kamarádka mi ani nedala vědět, že udělala řidičák. Jsem vzduch, neviditelný kus nábytku nebo žvýkačka na chodníku stará pět let?
A abych si jenom nestěžovala, tak za třetí už je prosinec! Advent! Za chvilku Vánoce! Těším se na ně jako malé dítě. Vyprávěla jsem vám, jak jsem jela do Ostravy koupit mamince dárek a přivezla tři pro sebe? Nechala jsem tam spoustu peněz ale nemůžu se dočkat, až si je rozbalím. Prozatím nemůžu nikomu říct, co to bude, přece si nezničím dárek, no ne?
Mamka taky udělala krásný věnec, na kterém jsme už v neděli podpálily první svíčku. Na mé přání jsou svíčky zelené. Alespoň něco ;-) Teddy ze mě musí mít radost.
Měla bych se jít teď učit. Tááák se mi nechce, že radši udělám jinou dlouho odkládanou činnost - nalakuju si nehty. Ale až potom, co najdu něco k jídlu. Ledničko, zdrhej...
Žádné komentáře:
Okomentovat