Psali jsme diktát. To by samozřejmě nebylo nic extra zvláštního, kdyby se v něm neobjevil jistý zvláštní úkaz. Schválně si přečtěte následující větu, která je z diktátu vyjmuta a zamyslete se, jestli vám na ní přijde něco zvláštního.
Užaslí hosté, kteří vždy obdivovali zvláštní a výjimečný účinek léčivých pramenů, ticho stinných parků a krásy nejbližšího okolí, na svůj pobyt nikdy nezapomněli.
Snad 3/4 z 30 lidí napsaly ticho stinných parků dohromady! Jakože tichostinných. Copak to je nějaké přídavné jméno? Tichostinný...Mozek mi to nebere a s učitelkou jsme se u toho dost nasmály. Neřeknu, kdyby to nějak pofidérně zapadalo do kontextu věty, ale takhle by to ani smysl nedávalo.
A ve druhé části si krátce postěžuju, jak nemilé to je, když jste ve skupince lichým členem. Když jste tři, máte smůlu, protože lavice jsou po dvou a ani na chodbě se tři vedle sebe nevejdou. V pěti je další zádrhel - stoly v jídelně pro čtyři. Někdo musí zůstat sám. (Hádejte kdo...) A námitky, že by se dalo posadit třeba 3+2 jsou nemístné. To by někdo z nich musel mít IQ vyšší než holub.
Nicméně za ta léta jsem si už zvykla, že funguju jako samostatná jednotka. Jenom občas musím něco ventilovat, však mě znáte...
Jdu se oblíkat a modlit za rychlejší stahování Sherlocka. Venku sněží, tak si to užijte.
Žádné komentáře:
Okomentovat