Maminka má tenhle týden dovolenou/nemocenskou, takže mi tu každé ráno straší. Zvykla jsem si na prázdný dům, ticho, klid a samotu. Najednou je tady ještě někdo jiný. I když se snaží neplést se mi do cesty, pořád její přítomnost silně vnímám. Převrací se v posteli, dýchá, pak si zapne rádio...Přes den to není tak intenzivní, to jenom ráno. Ale snažím se netvářit se moc kysele. Navíc, když má tenhle týden narozeniny.
Začíná se mi rozjíždět ta věc s D. Nemám ponětí, jakým směrem se to bude ubírat. Občas jsem z něj na rozpacích. Nevím jestli se tak nevinným dělá nebo je vážně nezkažený. Pak mám vždycky strach, že když řeknu nebo udělám něco nevhodného, tak že se lekne a uteče. Nebo třeba rozpustí :D Pořád mě udivuje nedostatek jeho zájmů nebo chvilkové výpadky inteligence, ale nechci to zahazovat předem. A když z toho má dobrý pocit L., možná to i vyjde.
Někomu z naší třídy vadily dveře do šaten, tak je jednoduše vysadil a postavil bokem. Zámek jsme ztratili už v prváku. Dvakrát jsme si koupili nový, ale žádný nevydržel déle než dva týdny a na tom s číselným kódem se heslo záhadně měnilo každé ráno.Takže jsme si už zvykli, že dveře zůstávají otevřené. Tedy až do tohoto týdne, kdy se prostě odstranily. Taky možnost...
BTW: The Piano Guys mají nový song. Checkujte tu!
Žádné komentáře:
Okomentovat