Dostat se na Erasmus není žádní sranda. A jestli ještě od někoho uslyším, že je to raz dva, velký výběr a miliony možností, tak ho asi nakopu. Možná to tak funguje jinde. U mě ale ne. O své místo na studijním pobytu jsem hodně tvrdě bojovala v podstatě dva roky.
Projdu všechno hezky krok po kroku. Buď jako radu pro ostatní nebo jako deníkový zápisek pro sebe.
Než se vůbec člověk dostane k vyplňování přihlášky, je potřeba si rozmyslet, co vlastně chce. Do přihlášky jsem si mohla zadat tři preferované univerzity, respektive jejich studijní obory. Což obnáší spoustu přípravy a podrobného průzkumu. Každá univerzita má vlastní seznam zahraničních institucí, se kterýma má sepsanou nějakou tu výměnnou smlouvu; z těchto si tedy můžeme vybírat. Ne každá univerzita ale vyučuje to, co potřebujete. Vzhledem k úžasnosti a speciálnosti mého oboru jsem zjistila, že výběr vlastně není výběrem, jelikož jsem si mohla volit z asi 6 univerzit, z nichž 4 jsou v německy mluvících zemích. Nakonec jsem tedy zvolila univerzitu v Turku, v Helsinkách a v Barceloně.
Výběrové řízení, do kterého se přihláška podává, se vypisuje cca rok před plánovaným odjezdem. Takže pro svou cestu v lednu 2018 jsem se musela upsat do řízení v říjnu 2016. Pracně sepsaný motivační dopis a pečlivě prostudovány obory a předměty zahraničních univerzit jsem musela obhájit v osobním pohovoru, který se konal v únoru 2017. Celý probíhal v angličtině a docela dlouho mě zpovídali o tom, proč tam chci jet, co mi plánovaný pobyt vlastně přinese, jaký užitek z toho bude mít univerzita a podobně. (Asi první rozdíl, na který jsem narazilo, oproti ostatním známým na Erasmu. Od všech jsem slyšela, že tyto nominace jsou jen takovou zbytečnou formalitou, a že vlastně pošlou každého, kdo si zažádá. V mém případě bylo ale potřeby vybrat 3 lidi z cca 20, takže pohovor byl nepříjemně opravdický.) Na konci mi oznámili, že to Turku posílají chemiky, takže mě, jakožto matematickou bioložku, nominují do Helsinek. O Barceloně řeč vůbec nebyla, možná proto, že tam se nic podobného mému oboru nevyučuje. Zkusila jsem to jen tak, abych si když tak oprášila španělštinu.
Menší problém nastal s angličtinou. Univerzita v Helsinkách totiž požaduje písemné osvědčení o jazykové úrovni B2. (Druhá překážka. Jinde jsem o takových složitých procedurách neslyšela) Na mou domácí výuku mi vždycky cár FCE papíru přišel zbytečný a drahý. Teď to ale začalo vypadat, že si ho přece jen budu muset zařídit. Jenže ouha! Oficiální papír, kterým lze v Helsinkách potvridt úroveň B2 je certifikát zkoušky CAE nebo CPE za A, B nebo C. Což samozřejmě nedává žádný smysl, vzhledem k tomu, že CAE jsou zkoušky úrovně C1. Obejít to ale nešlo. Jedinou další možností bylo potvrzení od vyučujícího na domácí univerzitě. Školní zkoušku na bakalářské úrovni sice mám, ale bylo mi řečeno, že to na ono potvrzení nestačí. Začala jsem se teda připravovat (především psychicky) na CAE. Dostat se z B2/C1 na C1/C2 za dva měsíce je skoro nemožné. Nemluvě o tom, že u toho děláte ještě běžné zkoušky a cáráte po táborech. Přes veškerou snahu jsem se s Erasmem pomalu loučila. Pak ale přišla záchrana z nebe. Profesorka angličtiny si vzpomněla, že existuje nějaký školní test, který když složím, tak mi zajistí potřebné osvědčení. (Jupí!!) Udělal jsem si tedy uprostřed léta výlet do školy, složila jednu zkoušku navíc a odškrtla si další překonanu překážku.
Tak jo. Masarykova univerzita mě oficiálně nominovala, jazykovou zkoušku jsem zvládla. Dalším krokem bylo vytvoření Learning Agreementu LA. Jde o jakousi přehledovou smlouvu, ve které říkám, co a jak dlouho chci studovat. Nejde o nic závazného (po nástupu v cizině se stejně ještě upravuje), přesto je s tím spousta práce. Nejdříve je potřeba si najít už konkrétní předměty s kreditovým ohodnocením. Celkem musíte ze zahraničí dovézt 20 kreditů, jinak vracíte stipendium!
Vyhledat, najít přesná data, podepsat. Sehnat oborového koordinátora na podpis, paní z Centra zahraniční spolupráce a nakonec poslat smlouvu do pro podpis do Finska.
Ne, ještě pořád není konec. Protože zřejmě je toho papírování pořád málo, je nutné vyřídit obdobný proces ještě s formuláři z Helsinkské univerzity. Znovu psát motivační dopis, tentokrát anglicky. Znovu vyplňovat online přihlášku. Znovu vytvářet LA s milionem podpisů.
V tomto kroku jsem ještě dostala možnost zažádat si o koleje, ale o tom asi až příště.
Upřímně, tento zdlouhavý a namáhavý proces (trvalo to fakt rok!) mě málem úplně odradil. Nevím, jestli je to tak nastavené schválně, aby jen ti nejvytrvalejší získali právo na studijní pobyt, ale když občas zaslechnu, jak to někdo vyřídil během jednoho odpoledne, tak se mi nad tou nespravedlivostí kroutí uši.
Žádné komentáře:
Okomentovat