Druhé hlášení

Hned na začátek musím podotknout, že tento článek píšu už podruhé. Nějakým záhadným způsobem se mi ho povedlo smazat. Ano, byl krásný a dokonalý a vůbec nevím, co v něm bylo, ale kvůli vám se obětuju a zkusím ho spatlat znovu.

Stalo se hodně věcí, které na sebe ale tak úplně nenavazují, takže v bodech to snad bude přehlednější: 

• Jednou ze zajímavstí, kterých jsem si tady všimla je žehlení. Nebo spíš jeho absence. Vzhledem k nevelkému množství oblečení, které tady mám, není divu, že musím často prát. I když ani ne tak já jako HM :) Každopádně vyprané oblečení se pověsí na sušák nebo do sušičky a je vymalováno. Všechno tak vypadá "jako z kravské huby" jak by řekla moje maminka. Nijak extra mi to nevadí, alespoň zapadnu. 

 • Jednou týdně k nám chodí uklízet Cristina. Je fajn, jak všechno vypulíruje a naklidí. Dokonce každý týden převlíká postele. Jenom je škoda, že druhý den to už není poznat. 

 • Jeden den jsem jela na výlet do Castellonu. No, spíš jsem šla, než jela. Nějak mi nedošlo, jak je to daleko, takže jsem asi pět hodin v hrozném vedru strávila pochodováním kolem dálnice a po cyklostezce. Nakonec mě stejně musela jet HM vyzvednout. Přestože jsem do cílového města dorazila, byla jsem teprve na jeho okraji. Nicméně si všichni myslí, že jsem jela busem a cárala kolem nějaké univerzity. Nechám je při tom. Alespoň jsem během této "vycházky" podrobně prozkoumala okolí a určila přesnou poloho domu.

Pohled od mého pokoje

Dům zvenku

Výhled na okolí

Castellón v dálce

Zase hory

Zase Castellón

Místní květena se hodně liší od té naší

Castellón

Zbytek osady

• Druhý den mě pro jistotu vzala HM autem. Nejdřív mi ukázala její salón. Má tam kadeřnictví, manikúru, tetovací studio, depilace a solárko. Do posledně jmenovaného mě dokonce ukecala. Nebylo to špatné. 15 minut jsem si připadala jako kuře pečené v rakvi.:) Pak jsem vyfásla mapu a šla se toulat po městě. Většinu času jsem strávila posedáváním v parcích a bylo to fajn. Naknec si mě zavolala zpátky k sobě na oběd. Její kolegyně nám přinesla sendviče a HM mi udělala nehty. Tolik serepetiček, které na mě použila jsem nikdy neviděla. Mám tam minimálně sedm vrstev laků!

Jedna spešl pro Lukyho ;-)

Hudební nehty

• Prvně v životě jsem hrála padel. Pokud nevíte, co to je, doporučuju nejdřív vygooglit a až pak číst dál. Jelikož je to hra s míčem, byť malým, není to můj šálek čaje. Samozřejmě jsem u toho vypadala jak magor a ostatní se mi smáli, jelikož neovládám základní tenisové údery, ale tančím tam jak baletka, ale k mému překvapení to bylo fajn. Nešlo mi to, ale byla to sranda. Nejlepší bylo, že to ostatním nevadilo. Smáli se se mnou, ne mně. Třeba se to za ty měsíce tady i naučím. 

 • Když už jsem u těch nových věcí - pořád narážím na nové pochutiny, co se jídel týče. Vždycky to v nějaké restauraci začne otázkou: "A máš ráda tohle?" Když odpovím, že nevím, protože jsem to nikdy nejedla, následuje desetiminutové divení se, jak je možné, že bez toho můžem v ČR žít. Už třeba vím, že sépie a chobotnice mi nechutnaji, že krevetky jsou ňamy, že rozlousknout pipy potřebuje cvik, že langusty jsou drahé, že jsem schopna sníst všemozné maso a nepozvracet se a že čokoláda je všude stejně dobrá. Jenom se děsím dne, kdy splní slib, že koupíme živé krevety nebo co a doma si je uvaříme....

Jsme s HM upekly - ňamka

Obyčejná večeře

 • Dále tu máme vyučování. Tenhle týden jsem konečně začala dělat něco pořádného. Nejdřív holkám diktát, pak Neus příklady, zatimco Carme píše deník. Následuje hodinka angličtiny, ve které dle přání rodičů co nejvíce mluvíme. Není jednoduché vymyslet hry, které pro ně nejsou těžké, které je baví a něco jim dávají. Prozatím teda pracuju s obrázkovými diktáty, hledáním věcí, písničkama, Simon říká, situačními kartičkami, kreslením čísel a písmen a popisem obrázků. Brzo ale budu muset vymyslet něco dalšího a vůbec nevím co.

Učebnice

 • Poslední věcí, na kterou si vzpomínám jsou pohádky. Jedno z prvních slov, které se holky naučily. Chtějí, ať jim večer čtu anglicky pohádky. Mi to nevadí, je to fajn. Jenom myslím, že jim moc nerozumí. Nakonec jsem teda zvolila variantu nejdřív kousek přečíst a pak si ho společně zahrát a vysvětlit. Je to sice delší, ale zábavnějšína víc si z toho odnesou. Doufám...

S Neus jsme zvítězily nad puzzle

Výlet k moři

Na obědě v Grau

První jídlo, které jsem si sama ukuchtila z místních zásob