sobota 8. června 2013

Že by štěstí?

Přežila jsem tenhle týden! A nezbláznila jsem se. Mimochodem to považuju za obrovský úspěch. Každý den minimálně tři písemky. Fakt, nekecám. A zrovna všechny důležité, žádná, která by se dala ošulit. Ale protože jsem skvělá a geniální, tak se mi to nějak povedlo zvládnout.

O tom jsem ale psát nechtěla. Tím důležitým bodem je, že konečně mám rodinku!! Sama nevím, jak se to povedlo. Přes FB mě kontaktovala Mónica s tím, že je učitelka ve Španělsku a že se tam stará o holky, které chtějí vyjet do světa jako au-pair. A že její kamarádi zrovna hledají au-pairku, tak nějak přes léto, na zkoušku. No samozřejmě jsem se nerozpakovala a šla do toho. S rodinkou jsem už vedla dva skvělé Skype cally. A byla to sranda, protože neumí moc anglicky :D Mají dvě holky, osm a deset, což mi přijde jako ideální věk. Nádherný dům a bydlí někde v Borriolu. Tedď už s nimi dojednávám jenom přesné data, abych se mihla vrhnout na hledání letenky. Což mi připomíná, že je tolik věcí, které musím do odjezdu zařídit. A ten má být cca už za týden!
Nebojte, nehrotím to až tak, ale maminka z toho šílí. Už jsme se kvůli toho i pohádaly, ale ona to zvládne. Chci si hlavně co nejvíc věcí zařídit sama. Navíc holky mají zítra První svaté příjmání, takže mám o den méně.

Tudíž co je třeba zařídit (možná budu dopisovat):
 - letenky
 - sehnat kufr
 - domluvit školu (herbář, seminárka, kompozice, omluvenka, proplatit lístky)
 - hudebka
 - body Pole Dance
 - pojištění
 - mám všechno??

Poslední bod je nejhorší. Nemám nějak páru, co s sebou vzít. Jsem na balení příšerná, určitě na něco zapomenu. Už teď vím, že musím koupit krém normální i na opalování. Jinak ale nevím...

Ale pojedu. Chápete to?! Já pojedu dělat au-pair do Španělska!!
Ještě tomu pořád neumím uvěřit a nechci to ani nějak moc roztrubovat. Od posledně jsem se poučila.

Tak já pádím. Musím dneska ještě vyžehlit kalhoty, načnout herbář a vygumovat učebnice. Nemluvě o tom, že netrpělivě očekávám oficiální pozvánku. Uááá!

Žádné komentáře:

Okomentovat