Za všechno můžu já!

Vysvětlete mi někdo, kdokoli, proč se vždycky všechno obrátí proti mě. Nic nedělám, je to špatně, celý den pracuju a naháním věci do školy, je to špatně. Mlčím - blbě, mluvím - ještě hůř.

Když se zeptám, jestli budeme večeřet, dostanu sprda za to, že ji znám jenom když mám hlad. A to jsem se prosím ptala, jestli by si se mnou nedala večeři. Chtěla jsem uvařit vajíčka nebo salát.

Vlastní názor? Ale kdepak..

A ještě jsem neřekla, že je můj otec kretén? Nemluvě o tom, že ta pitomá tiskárna prostě nefunguje a zabírá mi celý stůl. Já chci zpátky Caramelku!

Bolí mě záda, bolí mě za krkem, bolí mě oči i ruce. Jediným pozitivním bodem je, že jsem si napsala většinu příkladů na seminárku z matiky. Jupí! Už jenom jeden.

A teď bych se měla učit dějepis. Až na to, že mám úplně zkaženou náladu. Nejradši bych se jenom zachumlala do peřin. Nebo ještě líp, nechala se někým obejmout. Nojo, ale kým, když se na mě všichni vykašlali?

Na co si to vlastně stěžuju? Vždyť je to pořád dokola to stejné. Kdybych si zvykla, tak to bude jednodušší. Co mám sakra mamince koupit k Vánocům?!