Začátek

Začátky prý bývají těžké. U mě to ale neplatí. Nebo spíše to platí naopak. Ze začátku se pro něco nadchnu ale ke konci už se musím fest přemáhat, abych něco dokončila.

Vždycky jsem chtěla cestovat. Tuhle vášeň jsem asi zdědila po mamce, která by taky někam pořád jezdila. Jenom je škoda, že nemáme tolik peněz, abychom si naše sny mohly plnit. Původně jsem si tedy vymyslela, že získám stipendium a pojedu na rok někam do zahraničí studovat.
Takže teda na střední.... Naše škola přijímá většinu zkoušek udělalaných v cizině, takže v tom by problém nebyl, nimcéně pak dohánět všechno to učení na maturitu? To se mi vážně nechce.
Druhá varianta - jet po střední, taky nezní špatně. Jenže dát si rok pauzu mezi střední a výškou? To bych se tam pak už nemusela vrátit. A z gymplem budu dělat co?
No, a po výšce už je pozdě.

Dumala jsem teda nad tím, jak to udělat, až jsem došla k názoru, že jediný čas, kdy můžu cestovat jsou letní prázdniny. A nějak jsem si to hned skloubila s au-pairstvím.
S dětma vycházím dobře, mám je ráda, ony většinou mají rády mě, a díky naší velké rodině jsem víceméně odchovala šest dětiček. Anglicky se domluvím, španělština je taky na dobré cestě, tak co mi brání?

Prvním krokem bylo ujasnit si kam chci jet, kdy, co všechno jsem ochotna dělat a jestli na to vůbec mám.

Kam?

• Anglie, Irsko nebo Španělsko? Každá země má svoje plusy. V Anglii si jsem jistá jazykem. V Londýně jsem už byla, takže i tak nějak trochu vím, co očekávat od velkoměsta. Irsko mě vždycky fascinovalo. Je táák zelené! :D A do Irska se jezdí pracovat především na farmy. Což mě taky láká. A Španělsko. Úžasná země s úžasnýma lidma  a ještě krásnějším jazykem. Po delší úvaze jsem si tedy vybrala Španělsko. V plánu je zlepšení si jak španělštiny tak angličtiny. A se dvěma jazyky je to pak už přece jenom lepší. Irsko a Anglie jsou pak když tak odloženy na další léta.
• Dalším kritériem bývá výběr mezi městem nebo vesnicí. Jsem zvyklá na oboje, takže to mi je celkem šuk.

Kdy?

• To už je přece jasné. Obětuju své dva měsíce flákání u babičky a klidně i červen. Moc učení snad nebude, takže dohánění by se dalo zvládnout.

Co?

• Hlavně děti!! Hrát si s nimi, starat se o ně, učit se s nima.
•  I nějaké ty domácí práce jsou v pohodě. Doma jsem se v posledním měsíci seznámila i s panem Mopem a už vím kde máme vařečky. Takže jsem připravena. Dělám si srandu. S vařením jsem na tom bledě. Ale pokud by to rodina vyžadovala, jsem ochotna se do léta naučit vařit.
• Bohužel nemám řidičák, čímž pro mě několik rodin padá. Škoda no...
• Možná bych si k tomu vzala i nějakou tu výuku. Většinou to rodiny dovolují. Třeba když jsou děti ve škole, tak není moc co na práci. Nevím ale, jak to je s letními pobyty. Uvidíme..

Mám na to?

• Důležitý bod. Rozhodnutí jestli mám jet s agenturou nebo sama nebylo jednoduché. Dočetla jsem se spousty negativních ohlasů na výjezd s agenturou (kromě USA, tam to jinak legálně nejde). Prý jenom shrábnou peníze, kterých není málo, a pak předají vaši žádost nějaké organizaci v daném státě, která už to dozařídí. Zkusím se teda registrovat i na stránkách, kde se vyhledávají přímo rodiny a prozkoumám, jak to funguje, co všechno chtějí apod.
• Nebudu to tajit. Chci tam jet i kvůli penězům. Sehnat v okolí mého bydliště jakoukoli brigádu je skoro nemožné. Ti kteří nějakou mají, tam jsou protlačení skrz rodiče. A když takovou protekci nemáte, je to na houby. Nemluvě o tom, že jsem student, který nemá tolik volného času, aby si mohl dovolit nepravidelnou pracovní dobu. Takže tak nějak počítám s tím, že peníze, které do toho vrazím, se mi alespoň dvakrát vrátí.