Ach, ta lenost...

Vím, že je čas na další hlášení a dokonce mám už i jeho osnovu, ale jsem tak líná, že se nemůžu dokopat k tomu ho napsat. Místo toho sepíšu dvě náhodné myšlenky dnešního dopoledne.

Ta první začíná zajímavým postřehem, že už měsíc nemluvím česky. Všimla jsem si toho, když mi došlo, že i když jsem sama doma, tak na psa mluvím anglicky nebo španělsky. Sice si čtu jednu knížku v češtině a občas narazím na nějakou tu písničku, ale to je jenom pasivní ne? Navíc u toho kolikrát přemýšlím, jak by to znělo v ájině. Což mě vede k problému - může člověk zapomenout svůj rodný jazyk? Navíc po osmnácti letech používání?

Říká se, že cizí jazyk umíte, když v něm i přemýšlíte. Ale jak se dá přemýšlet v cizím jazyce. Židle je furt židle, i když bezpečně vím, že je i chair. A byla by snad něco jiného, kdybychom jí začli říkat stůl? Popřípadě table? Vždyť je to jenom slovo, které popisuje změť signálů, které nám do mozku přichází skrze oční nerv. Docházím tedy k závěru, že nemůžeme myslet v cizím jazyce nebo prostě "jinak". Myšlenky musí mít stejný "jazyk", i když to asi není správné vyjádření. Jakoby byly na stejné vlně.

Napadá mě k tomu pokus. Když postavíte před číňana, srba a angličana stůl a židli, propojíte jejich mysli a budete po srbovi a angličanovi chtít vědět, na který z těch dvou předmětů myslí, budou to vědět? Dostane se do jejich mozku představa stejného kusu nábytku nebo jenom nějaký čínský klikyhák? Opravdu bych chtěla vědět, jak to dopadne. Trochu problematickým se mi jeví jen ta část s telepatií. Budu to muset ještě pořešit.

Druhým bodem je pak seznam lidí, které bych chtěla pozdravit. Nevím proč, ale chci to udělat jmenovitě, přestože si to většina z nich nepřečte. Zdravím teda

• maminku,
• Adélku,
• Marušku,
• Barunku,
• Klárku,
• Vojtíška,
• Báru,
• Petra,
• Pavla,
• Markét,
• strejdu,
• tetu,
• babi a dědu,
• Álu,
• Lenku,
• Kaču,
• Klárku,
• Didi a Robenka,
• Broučka,
• Hráška,
• trumpetisty,
• Šemoru, Sokola, Plánského a Pelce,
• Kukyho,
• Verču,
• Verču,
• Faba,
• Kamču,
• Aničku,
• Natku,
• Kačku,
• Káťu, Kubu a Ondřeje,
• Petra, Aleše, Honzu, Hanese, Janu a
• Pavlíka.

Chybíte mi lidi...

Pokud tam zrovna tvoje jméno není, tak jsem na tebe trestuhodně zapomněla (připomeň se a napravím to) nebo tam být nemáš.