Jo, dneska jsem se zase vyznamenala. Táhnu se do posilky, trochu se zpožděním, ale říkám si, že to neva, protože alespoň nebudu muset až mi ten pán, co tam chodi o hodku dřív, uvolní pás. Nevím proč, ale musím začít běháním, jinak si to vůbec neužiju.
Jenže osud tomu chtěl a "můj chlápek" tam nebyl. Zato tam byl dva borci, kteří si sprostě zabrali všechny moje oblíbené hračky. A ještě byli nechutně vypracovaní. Sice jsem přišla na to, kdo mi vždycky odtáhne sedačku ale to bylo tak jediné plus. Protože odmítám jezdit tam na těch pakárnách, co mají simulovat kola, tak mi nezbylo než se usadit na zem a zírat do blba. Fakt jsem chtěla dělat alespoň sedy-lehy, ale ti dva mi tak zkazili náladu, že jsem se k tomu nedokopala. Asi po pů hodině tam vtrhl ten zamilovaný páreček a když se týpek laskavě odstěhoval z pásu, vrhla se na něj ta cácora. Protože chodit pomalou chůzí jinde nemůže, že.
Totálně znechucená, jak svou leností, tak jejich pitomostí jsem se vydala domů. Potřebovala bych nad sebou oko strážné a rozšířený plán. Jenomže tady všechno kazí to vedro. V noci se nevyspím, přes den jsem unavená a přísahám, že než dojdu do posilky, tak jsem propocená skrz. A v tomhle že mám cvičit? Vždyť je to o zdraví ne?
Jestli čekáte na hlubokomyslnou pointu tak máte smůlu. Jenom jsem si potřebovala postěžovat. A protože se mnou nikdo nemluví, byl můj věrný blog jedinou možností. Dnešek je zkrátka na hovno. Asi krize středního věku nebo co...
Žádné komentáře:
Okomentovat