středa 17. července 2013

Syndrom myčky, robotův výlet a svátek

Dneska ráno jsem si uvědomila, jak moc je této rodině rozlezlý "syndrom myčky". Pokud nevíte, co si pod tím představit, zkuste na chvíli zapojit šedou kůru mozkovou. Zajímavé ale je, že tady se tento syndrom mísí se španělským charakterem a to je teprve libůstka.

Jde o to, že lidi s myčkou si neváží čistého nádobí. Nedělá jim problém přendávat brambory do jiného hrnce klidně čtyřikrát, na jeden chleba použijou tři nože a na každé napití potřebují novou sklenici. Proč ne? Vždyť to hodím do myčky a ono se to samo umyje. Jenomže Španělé mají dokonce trochu nesystematické chápání světa. Takže zatímco já dvakrát denně všechno to nádobí do myčky pěkně uložím, tak oni, když přijde jejich chvíle (což je po večeři, kdy mám číst pohádku a oni velkoryse uklízí), napráskají to tam bez ladu a skladu. A kdo myslíte, že druhý den ráno nachází vidličky po všech možných přihádkách? Ovšemže já. Navíc se mi kolikrát povede si všechno zase zmáčet, protože někdo tam postavil skleničku dnem dolů, která je teď plná vody a nešikovně opřená o jeden z talířů. Mno...škoda mluvit.

Ale když už jsem u toho uklízení, stále mě udivuje, jak dokáží udělat takový bordel. Pak se diví, že jim po podlaze lezou mravenci, když po každém jídle pod sebou nechají hromádku drobečků, marmelády, másla a rozlitého kakaa. Zkusím vám to vyfotit, aby jste to posoudili i vy, protože mě to nepřijde normální.

Ještě krátká zmínka o dvou událostech včerejška:

Povedlo se mi ztratit vysávacího robota. Zase. Tentokrát jsem ale vážně prohledala celý dům. Nebylo po něm ani stopy. Objevila jsem ho až o pět hodin později, když jsem šla pro lístek máty na oběd. (Mimochodem ta máta tam roste jenom jako plevel, pochybuju, že o ní vůbec ví. I já na ni narazila náhodou - jsem tak jednou zakopla a zabořila se čumákem do něčehi voňavého :-) ) Hověl si tam, ukrytý ve vysoké trávě. Podobně jako šelma čekající na kořist. Bylo to vcelku překvapení a doteď nevím, jak se tam dostal. Dveře byly sice otevřené, ale ta škvíra byla tak o 15 cenťáků menší, než je průměr robotka.

Žeby návrat k prírode?

Jak se tímhle protáhnul?

Včera byl taky svátek svaté Carmen. Vcelku nelogické mi pak přišlo, že nejvíc do oslavovala Carme. Vždyť celá rodina si tak zakládá na tom, že to není CarmeN, nýbrž jen Carme - bez N. Vcelku mě pak vytočilo, že celá rodina přijela domů o dvě hodiny později, aniz by mi dali vědět. Čekala jsem a už jsem začínala pociťovat mírné obavy. Ale v klidu, oni byli jenom na zmrzlině, když má Carme ten svátek. A protože to je významný den, nemusí ani jíst svačinu, uklízet po sobě, učit se nebo se dívat na film anglicky. Bylo to prostě na hlavu. Ale co au-pair nadělá...

Žádné komentáře:

Okomentovat