Chceš vědět, co jsem za člověka?
Co na mně tě leká?
Myslím, že marná je tvá snaha;
to snadněji napravíš vraha!
V pravdě, mně jest blíž,
než-li z módy světský kříž,
ďáblův znak jako stín –
toť vše, co ti napovím.
Na stěnu házíš hrách.
Takže stále vztahuješ paže k mým?
Ptáš se, o čem sním?
Třeba o vraždě, bídě, hladu;
smrt samu si pozvu na zahradu.
Vše tajemné mne láká stále,
ba směním – leda za krve korále!
Hned ukážu ti mé dva zoubky,
kůži jako máslo prorazí vroubky!
Ach, nebyl to strach?
Zkus prchnout, jenom běž;
mým svodům utéct nestihneš!
Nuže, skončil život katolíka,
krev jeho ze rtů mi stíká;
snad líto to není nikomu?
Fuj! Huš! Pryč od mého domu!
Pochmurná poezie (J. Ahlers)
Žádné komentáře:
Okomentovat