Čtvrté hlášení

Jsem tady se čtvrtým hlášením. A možná taky posledním. Nebojte, nevracím se domů ani mi neupadly prsty. Jenom mi přijde jednodušší psát kratší články než tyhle eseje. Sice to bude méně přehledné, ale věřím, že já i mé inteligentní publikum to zvládneme. (BTW na tohle místo bych chtěla vmáčknout pozdrav a poděkování neznámé pravidelné čtenářce)

• HM žije zdravě - Tedy kromě toho, že je estetička a snad jediný člověk, který, přestože se stará o svůj vzhled, zůstává normální a kterého znám, zajímá se i o to, co jíme. V obchodě stráví věčnost pročítáním složení a porovnáváním jednotlivých výrobků. Tak jsem se dozvěděla, že palmový a kokosový olej je špatný, že danone (jak říkají všem jogurtům) obsahují moc konzervantů, že nejlepší je sójové mléko a ovesné sušenky a mnoho dalšího. Je až s podivem, že mi to neleze krkem a naopak ji ráda poslouchám. Zkrátka, ona se v tom vyzná a umí to i podat.

• Vedro - jo, je mi jasné, že nechápete, proč píšu o vedru. Každému je přece jasné, že v létě tady musí být hic (nebo hyc?). Přes den je to v pohodě. Tady mezi kopci fouká chladný vánek a kolikrát je tu i zima. V Castellonu je to mnohem horší, naštěstí tam nejezdím. Nejhorší jsou ale noci. Jsem zvyklá spát i v zimě s otevřeným oknem a prostě preferuju spánek v kose než v teple. I při normální teplotě spávám echm...velmi polehku. Ale co mám dělat tady, kde je o půlnoci 29°C? Jsem nevyspalá a unavená, což není moc fajn. Snad se časem víc aklimatizuju.

• Bez chlóru - zajímavosti je, že v bazénu není chlorovaná voda, nýbrž voda slaná. Ne tolik jako v moři, takže nedráždí tolik oči ani jazyk a moje citlivá kůžička se v ní může ráchat jak dlouho chce. Nicméně u sousedů mají chlór. Takže nevím, co je častější.

• Nešika - všichni víme, že dvakrát šikovná nejsem. Tenhle týden se mi povedl super kousek. Nakopla jsem si malíček u nohy o sedačku. Ale tak kurevsky moc, jako ještě nikdy. Bolelo to jak čert. Přestože Ála tvrdila, že je to jenom naražené, protože to prý bolí víc, jsem přesvědčená, že jsem si ho zlomila. Druhý den naskočila obří modřina, kterou jsem se neúspěšně pokusila zachytit foťákem. Kdo by řekl, že be malíčku se nedá chodit? Natož běhat. (Sotva se po týdnu jakž takž zotavil, stalo se to znova. A na tom samém místě! Zase nemůžu chodit a uvažuju, že ten gauč přestěhuju)

Moje modrá noha

• Filmy - jedna z věcí, kterou HF požaduje je koukání na filmy v angličtině. Tak jsem holkám řekla ať si vyberou nějaký, který znají, který už viděly a pustila jsem ho v ájině. Celý film jsem sledovala jejich otrávené obličeje a půlku filmu poslouchala: ¡Tereza, que no entendeos nada! Fakt zážitek. Chápu je, i když ony si neuvědomují kolik filmů jsem s nima takhle zkoukla já.

• Hermana mayor - občas se stane, že se mě HP na něco zeptaji ve stylu - Máš radši pizzu nebo těstoviny? Zdánlivě nevinná otázka, že? Problém je v tom, že mnou zvolenou variantu pak máme na večeři, a když o holkám nechutá jsou naštvané. Tenemos eso porque Tereza dijo... A já se cítím provinile, přestože a nic nemůžu. Nechci, aby mě braly jako někoho nad sebou. Oproti tomuhle stojí ten úžasný pocit, když třeba potkám Neus v šatně v bazénu a ona mě sama od sebe obejme a řekne, že ráda vidi svou hermana mayor. :-)

• Náramky - hned první týden jsem od Cristine (uklízečky!) dostala krásný náramek. Holky mají podobné. Trochu je mi líto, že kuličky se začínají loupat. Asi budou v září všechny bílé. A tenhle týden vylovila Carmen z kabelky další náramky, které prý koupila na letišti, ale zapomněla na ně. Není Mončí o nic víc než natahovací guma, kterou zavážete na uzel, ale je t moc milé gesto. Na tom mém zeleném je napsáno OPTIMISMO, Carme má ALEGRÍA a Neus ESPERANZA. (Optimisus, radost, naděje)

Náramek od Cristiny

Náramek od Carmen

• Posilka - tak tu navštěvuju každý den, cca hodinku. Zaběhnu si dvanáctiminutovku, obejdu stroje, protáhnu se a pocvičím břicho. Každé po 15 minutkách a hodinka je pryč. Jediným handicapem je to vedro. Než dojdu z šatny do posilky, mám tričko skrz. Je to jako skleník. Vedro a dusno...

• Mónica - minulý týden jsem jela na první sezení s Mónicou. Byl tam i Jonas, což je kluk z Německa dělající au-pair v Benicassimu. Povídali jsme s španělsky o tom jak se máme, co nám vyhovuje, co děláme etc. Další setkání bylo teď v pondělí, kde jsme už probrali i něco málo z gramatiky. Jonas je fajn, na Němce :-). Dodává mi sebevědomí, že anglicky i španělsky umím líp než on. Zůstává ale jenom měsíc, takže je třeba navázat kontakt rychle.

• Llaollao - miluju miluju to! Jedná se o obchod s něčím jako zmrzlinou, ale je to v podstatě jogurt. Můžete si k tomu zvolit různé ovoce, polevy, posypky apod. a ani to není drahé. Z příští návštěvy přivezu fotky.

• Soldadito marinero - tenhle song se mi zalíbil během cesty autem, kdy vždy hraje jejich oblíbená hudba. Oni zpívají, já si jen broukám. Tahle písnička je ale tak jednoduchá, že ke konci jse ji zpívala taky. Teď ji ještě dostat do mobilu :-) 

• Magic piano - stáhla jsem si do Prcka novou hru. A líbí se mi muchísimo!

• Ostříhané - HM ostříhala děvčata. A úplně na krátko. Sekne jim to a Neus nesnáší, když si z ní utahujem, že vypadá jako kluk.

• Zub za10 €? - Neus vypadl zub. Konečně. Celý týden s ním kývala a ukazovala všem, jak moc se hýbe. A pak byl najedou venku. Schovala ho pod polštář a ráno tam našla deset euro. Ratoncito Peréz, který je místní pobočkou Zoubkové myšky je asi víc v baliku.

• Gold a já - oblíbila jsem si procházky se psem po okolí. Přinášim exkluzivní fotografie, které jinde nenajdete!

Pohled na Castellón

Takhle vypadá veškerá příroda okolo

Hory kolem

Gold

• Sousedská návštěva - jo, byli jsme na osmihodinovém obědě u přátel v sousedství. Jídlo fajn, trochu nuda, holky se zabavily s jejich dvěma kluky, kteří jsou rozhodně ménée vychovaní než ony. Děkuju za ně Teddymu i Merlinovi.

+ pár nových fotek:

Neus u kašny

Jsem umělec

Ta plachetnice vzadu

Rodinná pyramida

Carme s kokosy :)