Turmee & Mee: Mrtvola, piknik a králík

Pozdní nedělní vstávání a výlet na pláž. Tak by se dal dnešek shrnout. Až na to, že se toho stalo mnohem víc.

Vydali jsme se k moři do městečka Burriana, což je o kousek dál než Benicassim nebo Grau. Jako vždycky jsme s sebou táhli tolik krámů, že jsem měla pocit, že se stěhujeme. Každopádně jsme se nestěhovali sami. Na přeplněné pláži měly každá skupinka rozbitý tábor a vypasalo to, že tam hodlají zůstat tak měsíc.

Na stožáru vlála žlutá vlajka, znamenající zvýšenou opatrnost a na pobřeží stál hlouček lidí. Ani my jsme neodolali davovému efektu a šli jsme okouknout, co se tam děje. Nebyla to zmrzlina zadarmo ani vystoupení žonglérů. Několik plavčíků tam provádělo masáž srdce nějakému utopenci. No u toho jsme dlouho stát nevydrželi. Radši jsme rozbili ten náš tábor a pokukovali po oživovacích pokusech z ručníků. Utopenec byl starší pán a na první pohled vypadal celkem mrtvě. Do deseti minut dorazilx snad čtyři záchranky a banda policistů. Donutili dav trochu couvnout a převzali si utopence, nad kterým strávili ještě další hodinu s pokusy o jeho záchranu. Marně. Postupně odjely všechny záchranky a zůstalo jen tělo přikryté bílou plachtou, brečící dcera a pár příslušníků policie.

Samozřejmě, že jsem vám chtěla udělat dojemnou fotku. Ale fotit mrtvolu mi nepřišlo zrovna vhodné. Místo toho jsem si za objekt umělecky depresivní fotografie vybrala červenou vlajku, která byla čerstvě vyvěšena a zakazovala vstup do moře.

Merlinužel, nebo Merlinudík?, jsme se rozhodli konečně naobědvad. To byste nevěřili, jak člověku při pozorování záchrany života vyhládne. Měli jsme s sebou spoustu jídla, protože byl domluvený piknik. Měla se ho zúčastnit i Carmenina sestra s dcerou a přítelem. Když dorazili i oni, vydali jsme se do blízkého parku a nadlábli se. Zřejmě to neprovozují často, jelikož zapomněli na spoustu věcí, například na NNJ (Nepostradatelný Nůž na Jelena). Naštěstí mají mě. Terezka s sebou vždycky tahá Dallarana, tudíž jsme si mohli dopřát i meloun.

Po tříhodinovém pikniku jsme se vrátili na pláž. Už zase vlála žlutá, což mi trochu zkazilo plán s fotkou. Tělo už bylo pryč a na jeho místě se utábořily nově příchozí rodinky. Těch pár pozůstalých, kteří byli přímými účastníky se pořád tvářilo celkem sklesla. Holky neblbly jako obvykle a Carme dokonce odmítla jít do vody dál než jen pár kroků.

Během našeho dalšího pobytu na pláži vyjeli plavčíci ještě dvakrát. Jednou se topil mladý kluk, který to ale rychle rozchodil a jednu malou holčičku pokousaly/popálily/poněco nějaké ryby. Já o tom moc nevím, protože jsem spala.

Na večeři jsme jeli hlouběji do městečka, do bytu sestry. Irine, jak se jmenuje její dcera a sestřenka holek, má malého králíčka jako domácí zvířátko. Chvilku jsme si s ním hráli, najedli se a jeli domů. Neus usnula už v autě a i Carme mi většinu cesty klimbala na rameni. Byl to holt vyčerpávající den...

Pár fotek z období nudy během červené vlajky: